Archiv štítku: recenze

PIXERS NÁLEPKY A RECENZE.

Dostala jsem příležitost vyzkoušet dekorace z webové stránky PIXERS.cz. Já jako designový blázen a maniak jsem věděla, že neodolám. Dlouho jsem procházela web, a kochala se tím, co všechno nabízí. Nemohla jsem se rozhodnout, co si objednám. Je tu velké množství obrazů, plakátů, tapet, ale i samolepek nejrůznějších druhů a velikostí. 

Miluju obrazy, ale nejvíc mě stejně nadchly samolepky všeho druhu a využití. Pak jsem objevila samolepky přímo dělané na notebook a na stůl, a měla jsem jasno. Rozhodla jsem se, že opráším vzhled svého osm let starého notebooku, a dám originální vzhled obyčejnému bílému stolu z Ikea řetězce. Pokud chcete vědět více informací, podívejte se i na další krásné nálepky

Na svůj 17,5 palcový notebook HP jsem si vybrala růžovou samolepku s modrozelenými ananasy. A proč? Jednoduše. Mám je moc ráda, nejen jako potravinu, ale i jako dekoraci. Když jsem navíc do vyhledávače na webu pixers.cz zadala samolepka na notebook ananas, vyskočilo na mě neskutečné množství obrázků, a mým úkolem jen bylo, si vybrat to pravé. To, co jsem zvolila, už vidíte na fotografiích níže. 🙂

Celý příspěvek

LOSOS V KALUŽI: MARKÉTA LUKÁŠKOVÁ

název v originále: LOSOS V KALUŽI 

autorka: Markéta Lukášková
rok vydání: 2017
nakladatelství: Motto
počet stran: 224

žánr: česká próza
dívčí román

čteno: 10.  – 23. prosinec

 

Nahlédneme do obsahu:

Hlavní hrdinkou je typická holka se jménem Barbora, která si na nic nehraje. Nepotřebuje spoustu kamarádů, sociální sítě, ani dokonalý makeup, aby se cítila dobře. Má svou průměrnou práci a kamarádku, a kluka, který není ten z nejlepších, ale má ji rád. A taky babičku. Ta je druhou podstatnou postavou, která zde vypráví příběh ze svého pohledu. Střetávají se tu tedy dvě linie vyprávění, které se prolínají a souvisí spolu. A především se zde prolíná i linie světská a nadpozemská. Ale o té vám moc psát nechci, o té si přečtete v knize to podstatné a zajímavé.

 

Co si myslím:

Kniha se mi četla o to líp, protože je mi tématem velmi blízká a opravdu citově založená. Také jsem se potýkala se ztrátou stejné osoby. A takový příběh mě dokáže posilnit, ale i citově rozložit a dostat do kolen. Na druhou stranu je i humorně pojatá, což pomáhá, že se člověk citově nerozloží. Opravdu originální pohled na smrt, a věci s ní spojené. Tak nějak podobně si to představuju i já. I když ne každého tohle téma a pojetí může bavit, myslím, že je důležité se občas zamyslet nejen nad životem, ale i nad smrtí. Některé prvky mě v díle bavily více, některé mě zasáhly, a dojaly. Jiné mi přišly nereálné až absurdní. Na něco se člověk musí dívat spíše s nadhledem a mávnout nad tím rukou, protože se mi to do knihy úplně nehodilo. Věřím ale, že každý si v tom najde to svoje. Mě se líbila. A také mi ukázala, že člověk může věřit na posmrtný život, na anděly a duše, které kolem nás jsou. A já tomu věřím. Díky za tohle čtení.

 

Celkové hodnocení: 4 / 5 

Znáte tuhle knihu? Setkali jste se s podobnou tématikou i v jiném díle?

SATURNIN NA TŘETÍ.

Saturnin, coby zvláštní sluha svého pána, a hlavní hrdina stejnojmenného románu, je knihou z roku 1942. Určitě jste o něm slyšeli, a pokud ne, tak jste možná zaregistrovali jeho pokračování, které vyšlo loni v listopadu, tentokrát ale z pera jiného spisovatele. Prvotinu sepsal nezapomenutelný Zdeněk Jirotka. Jeho pokračování o desítky let později Miroslav Macek.

Na prvotní knihu navazuje také filmová verze z roku 1994 s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem v hlavní roli.

Všechny tři zpracování mají něco do sebe. Každá mě svým způsobem bavila, i když nejvíce mě oslovila prvotní kniha od pana Jirotky, na kterou nedám dopustit. Film byl jen zajímavým zpestřením, a možností, představit si, jak by asi hlavní hrdinové mohli vypadat. No a druhá zmíněná kniha je spíše pro ty, kterým chyběl první díl, a kteří by se rádi dozvěděli další zápletky a osudy hrdinů, které pro mne ale nebyly nijak výrazně zajímavé a nové.

kniha: Saturnin (1942)
Zdeněk Jirotka
nakladatelství Šulc-Švarc
215 stran

Nezbedný sluha se zvláštním jménem se dostává do služby mladíkovi Jiřímu s obyčejným až nudným životem. Což je pro sluhu celkem rána. Vždy chtěl být ve službách někoho, kdo zažívá dobrodružný život, který by mohl později líčit. Proto si vymýšlí různé historky a příhody, které se nikdy nestaly, aby schopnosti a dovednosti svého pána mohl vyprávět a chlubit se jimi. Mezi tím vším se proplétá příběh tety Kateřiny a jejího syna Milouše, ale také krásné slečny Barbory, nebo Jiřího dědečka. Každý z nich má svou jasně danou povahu, se kterou se v knize postupně seznamujeme, ale všechny jsou pro danou postavu tak typické. Humor i styl psaní je opravdu jedinečný, a provází nás po celou dobu četby. Je to jedinečné dílo, které nemá jasný konec, ani jeden výrazný a duchaplný příběh, ale přesto je to humorná kniha, která už dnes nemá obdoby.

hodnocení: 100 %

film: Saturnin (1994)
režie: Jiří Věrčák
hrají: Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková, Petr Vacek …

Film navazuje na stejnojmennou knihu, výše zmíněnou. Odehrávají se vybrané příběhy z knihy, které jsou převedené na plátno. Každý má tak možnost představit si, jak by mohla vypadat teta Kateřina, divný syn Milouš, a hlavně sluha Saturnin.

hodnocení: 80 %

kniha: Saturnin se vrací (2017)
Miroslav Macek
nakladatelství XYZ
232 stran

O desítky let později se dostavilo pokračování. Vracíme se tam, kde to skončilo a plynule navazujeme na příběhy všech hrdinů. Objevují se zde všichni, kteří nás provázeli v předchozím díle a další hrdinové navíc.
I tady zažíváme humorné okamžiky se Saturninem, jeho pánem, slečnou Barborou a dalšími. Ale ani tady nečekejme velké životní příběhy, ale humorné scénky a zážitky, kterými nás opět provází Jiří, Saturninův pán. Odlišuje se zde jiný autor, a možná je to znát i ve stylu psaní, ale milovník Saturnina a vypravování humorných zápletek si opět přijde na své. Je to sepsáno dost podobně, a tudíž není třeba se bát, že by jste byli ochuzeni o dobrou četbu.

hodnocení: 60 %

Názor na poslední zmíněnou jsem psala i na svou databázi knih, a ráda se o něj podělím: Kniha se mi celkem i líbila. Četla se dobře, byly tam místy humorné části a zajímavé citáty. I když některé z nich autor převzal z jiné knihy. Když se ale zpětně ohlédnu na to, co jsem četla, vlastně tam žádný pořádný děj nebyl. Přišlo mi, jako by se postavy zastavily v čase, a nijak zvlášť se od první knihy nezměnily a nikam nevyvinuly. Jako by se autor bál cokoliv měnit, a měl pocit, že by ani nemohl. Většina věcí mi tam přišla dost stejná, jako by se autor dost silně držel prvního díla jako své předlohy. To mě na tom trošku zklamalo. Často jako bych četla repliku knihy, akorát od jiného spisovatele. Je zřejmé, že se budou obě díla dost srovnávat. Já už se k této verzi asi nevrátím, ale bylo milé si připomenout tetu Kateřinu nebo Milouše.

Co vy? Znáte nezbedného sluhu Saturnina, tetu Kateřinu, nebo Milouše? Pokud ne, určitě doporučuji, alespoň prvotní dílo, které vás zaručeně pobaví 🙂