Archiv štítku: books

OSVĚTIMSKÁ KNIHOVNICE: Antonio G. Iturbe

originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz

autor: Antonio G. Iturbe
překlad ze španělštiny: Štěpán Zajac (2013)
rok vydání originálu: 2012
nakladatelství: Akropolis
počet stran: 448

žánr: román, historie, 2.světová válka

čteno: 19. – 24. března

Celý příspěvek

POHLEDEM PRINCE LÁDÍKA.

Když vám řeknu Ladislav Zibura, možná už to jméno znáte. Když se navíc přidá cestovatel Láďa, nebo princ Ládík, možná je to ještě výstižnější. Každopádně se jedná o 25letého cestovatele, který vydal už tři cestopisy a pravidelně pořádá besedy na aktuální téma a cestu, kterou absolvoval jako poslední.

Všechny knihy mají jedno společné – humor. Ten je doprovázen skrz na skrz všemi díly, a je opravdu nakažlivý. A to mě na tom všem bavilo. Kniha je jasně řazena mezi cestopisy, ale nečekejte klasický cestopisný zážitek, ale humorné vypravování mladého kluka z Budějic, který si jde za svým cílem. Prostě a jednoduše dojít do cíle, a především se po cestě seznámit s co nejvíce lidmi, kulturami a zažít dobrodružství, která se pak objevují v následné knize. 🙂

Líbí se mi autorův styl psaní. Je dobře čtivý. Nepopisuje zdlouhavě krajinky a okolí, ale víc mě baví to, jak zvládá popsat humorné příběhy, střetávání se s lidmi a kulturami, jinými jazyky a národy. Mám tak pocit, že s ním procestuju kus světa, a to se ani nehnu z postele. Ale užívám si to v klidu z domova. A přitom se dostanu tam, kam se třeba ani nikdy nepodívám. Je to jiný pohled cestopisu, než na který je člověk zvyklý. Možná i proto, že je dost protkaný humorem a vtipnými historkami, nad kterými se každý rád pousměje.

I když věřím, že jeho podání se liší od toho, jaké to mohly být některé situace doopravdy. Přeci jen, být desítky dní v jiné zemi, často i sám bez civilizace, odkázán na sebe, někdy s lidmi, kteří vám nerozumí, a nedokážete s nimi prolomit jazykovou bariéru atak jste odkázáni většinou na pantomimu, ale i nepochopení. Musí to být náročné, i když se to snaží podat lidsky a humorně, musel si často sáhnout na dno, a mít chvilky, kdy s tím chtěl seknout a skočit na nejbližší letadlo. A třeba ne. Možná se mýlím. A to mě na tom baví, jak si mohu představovat, co asi zažíval dál, i když je toho v knize méně, než-li více. Mohu si tam nechat místo na představivost a vlastní myšlenky o tom, jak se tam třeba někdy vydám já sama:)

Celý příspěvek

MALINKA: DITA TÁBORSKÁ.

název v originále: MALINKA

autorka: Dita Táborská
rok vydání: 2017
nakladatelství: Host
počet stran: 439

žánr: česká próza
psychologický román

čteno: 14. – 18. leden

 

 

 

Nahlédneme do obsahu:

Celý příběh se točí kolem postavy jménem Milena. Ta se narodila v porodnici, ale o rodičích dodnes nic neví, neboť v rodném listu je napsáno nezjištěno. Takže úředně je vlastně nalezenec. Je adoptovanou dcerou, v láskyplné rodině Iny a Jaromíra, kteří mají dva vlastní syny. Celé dětství a dospívání, všechno se točilo kolem malé Malky. I teď ve svých dvaadvaceti letech má pořád pocit, že ji život přihrál špatné karty. A ona neustále bojuje, proti komu ale? Trápí se vším. Tím, že je jiná, adoptovaná. Přitom jí rodina dávala vždy vše, ve všem ji podporovala, a stavěla na první místo. Navíc žije dost divoký život, zaplétá se s nejrůznějšími muži, neustále je střídá a s nikým stálým nevydrží. Pak ji ale život přihraje ještě složitější karty a rozehraje s ní hru, kterou nečekala. Mezí tím vším se prolíná příběh starší ženy, Alice, kterou toho s Malkou spojuje víc, než by kdokoliv čekal. Obě ženy se nakonec střetávají a proplétají se zvláštní linií příběhu. Tu ale neprozradím, a na tu si musíte přijít sami v knize.

 

Co si myslím:

Ze začátku jsem měla problém se začíst a na první pokus jsem ji odložila. Po měsíci jsem se k ní vrátila a jsem moc ráda, že jsem jí dala druhou šanci. Opět mě přesvědčila, jak moc mě baví psychologické romány. Daleko víc, než jasně nalajnované zamilované příběhy se šťastnými konci, u kterých ihned víte, jak to dopadne. Protože taková realita běžně nebývá. Nic není jen růžové, veselé a barevné. Životní příběhy jsou spíše složité, někdy černobílé, a šťastný konec je mnohdy sen než realita. A tak to je. A takové knihy mě osloví, a ihned vtáhnou do děje. A taková, realisticky pojatá je i tahle kniha. Která líčí jednotlivé příběhy postav, které do sebe krásně zapadají. Jsou logické a přirozené, na nic si nehrají, nic neskrývají, a ukazují, jaký dokáže být život. Někdy surový, tvrdý, a nepřejícný, a o to reálnější. Tenhle příběh to říká jasně, a před ničím nezavírá oči.

 

Celkové hodnocení: 5 / 5 

Znáte tuhle knihu? Setkali jste se i s jinými psychologickými romány? Budu ráda za vaše tipy. 🙂

PŘEČTENO za rok 2017

Dala jsem dohromady, díky www.databazeknih.cz, seznam toho, co jsem prozatím v letošním roce přečetla. Některé knihy (tučně zvýrazněné) mě opravdu chytly za srdce. Jiné jsem jen přelétla, a nezanechaly ve mě skoro nic. I tak budu ráda, když se něčím inspirujete a zaujme vás to.

Celý příspěvek