HUBNUTÍ JE VĚDA?

 

maturitní plesy dělí jeden rok  – leden 2017 versus leden 2018 

Spoustu lidí mě už roky kritizovalo a zároveň podkopávalo nohy. I vlastní členové rodiny mi nebyly oporou, jakou bych si vždycky přála. Byla jsem neustála demotivovaná, a myslela jsem, že nikdy nezhubnu. Nechtěla jsem to dělat pro nikoho jiného, než sama pro sebe. Neustále jsem měla pocit, že začínám odznova pokaždé, když jsem zhřešila. Nový rok byl pro mě vždy jasným cílem a startem začít nanovo. Ale pokaždé jsem někde ztroskotala. Hlavně jsem na to byla sama. Měla jsem pocit, že to nikdy nezvládnu. Ale už si to nemyslím. 

výživová poradkyně mi pomohla a otevřela oči.  Konečně vím, že člověk na to nemusí být sám. Stačí malé popostrčení k vysněnému cíli.

Ukázalo se, že to není tak nereálné. A že je to naopak docela jednoduché a logické, když člověk ví, jak to dělat správně. Vlastně stačilo trošku upravit jídelníček (protože zdravě jím už několik let) a především zmenšit porce a udělat je pravidelnější.

Já sama jsem měla ze začátku pochybnosti. Ale ubývající centimetry, pomalu se snižující číslo na váze, ale především i fotografie, které nyní vidím jako jasný důkaz, jsou dost pádné výsledky. Mohu si konečně trošku oddechnout a říct, že to skutečně jde. Jen člověk musí chtít mít vůli a motivaci, a snažit se. Samo to nepůjde nikdy. Nic víc v tom není. 

 

p.s. můj přítel se nemění. naopak je pořád stejně krásný a dokonalý. 

VÝZVY PRO ROK 2018

Nikdy jsem nebyla ta, co by si dávala velká předsevzetí, která po měsíci uhasla. Spíše se zaměřuji na cíle a sny, kterých chci dosáhnout a které bych si chtěla splnit. Vím, že některé jsou bláhové a nesplní se. A ty tu rozepisovat ani nebudu. Ale na některé bych mohla dosáhnout. A věřím si, teď už jo. A pokud se mi nepodaří si je splnit letos, mohu se k nim alespoň zas o krok přiblížit. Že ? 🙂 Nebojte se mít sny, plnit si cíle, a dělat to, co vás baví. Život není jen o tom, co musíte, nebo byste měli. Já jsem byla vždycky bojácná, a nechávala jsem druhé, aby mi do spousty věcí mluvili. Ale už nechci. Chci být taková, jaká jsem, a plnit si to, co chci 🙂 Možná mé sny nejsou tak zajímavé, ale pro mě jsou důležité.

 

NAUČIT SE POŘÁDNĚ FOTOGRAFOVAT 

Mám fotoaparát, už dlouho a baví mně to. Nejraději fotím krajinu, a místa, kde se zrovna nacházím. Proto tak miluju cestování, a poznávání nových destinací. Ale ať už fotím cokoliv, vím, že to není ideální. Jasný, už vím, co je clona, ISO a čas. Ale ráda bych to uměla i v praxi a dokázala si nastavit ideální expozici při neideálním světle. Chtěla bych v tom být dobrá. Akorát, že nevím, zde pořádně začít. Mám olympus E-M 10. Je to dobrý foťák, jen za ním stojí osoba, která ho neumí ovládat. Co vy? kde jste se třeba učili fotit? Jak jste začínali? Nemáte nějaký rady pro laika ?

DOPILOVAT ANGLIČTINU 

Při studiu jsem poslední tři roky zanedbávala angličtinu, a věnovala jsem se francouzštině. A je to celkem znát. Sice rozumím opravdu dobře, koukám na seriály s anglickými titulky, a nebo čtu anglické knihy. Když poslouchám, rozumím, ale s tím mluvením je to horší. A já se toho bojím. A nechci, aby to tak bylo. I pro moje zaměstnání by bylo lepší, abych na sobě začala více pracovat. Hledám nějaké rozumné a účinné kurzy, kde bych se nebála mluvit. Nebo stránky a e-learningy. Nevíte o něčem? Jak se opravdu donutit, aby mě ten jazyk bavil? 🙂

VÍC SE HÝBAT A ZPEVNIT TĚLO

jasný, zní to jako klasický předsevzetí do nového roku. Ale není to tak. Musím se přiznat, že pořádně hubnout jsem začala od prosince. Našla jsem si výživovou poradkyni, která mi sestavila jídelníček na míru, a podle něj jedu už dva měsíce. A výsledky? Ano, už hubnu. Konečně po letech, kdy jsem na to byla sama a nešlo to. Na jednou, s odbornicí to jde skoro samo. A to nemám téměř žádný pohyb. Už i okolí si všímá, že mám hubenější tváře, a menší boky. I přítel mě chválí den co den. Ale i přesto bych se letos chtěla zaměřit především na více pohybu a zpevnění některých partií. Vím, že hubnutí jde, a proto chci pokračovat dál. Časem třeba ukážu fotky před a po. Když se odvážím 😀

NAJÍT SI ZAJÍMAVÝ KONÍČEK

Pořád nadávám, že nestíhám, a přesto bych si chtěla najít nějaký koníček, u kterého zůstanu. Nejraději bych objevila partu holek, která chodí společně do fitka, na jógu, nebo na nějaké společenské tance. Nebo jen tak nějakou kamarádku v Praze (kam jsem se teď přestěhovala), která by mě zasvětila do svého oblíbeného koníčku a záliby. Jen, jak to udělat? 🙂

VÍC SE ZAJÍMAT O KULTURNÍ AKCE

Od ledna jsem pražanda (nebo naplavenina, jak mi říkají rodiče :D). Každopádně bych se ráda více zajímala o kulturu, o divadlo, koncerty, kino a další zajímavé akce, které může člověk v Praze zažít. Vím, že jich je spousta, ale někdy je neobjevím, a nebo na ně narazím, až když už je po nich. Jsou dny a večery, kdy se mi nic nechce, a to mě také mrzí. Chtěla bych chodit víc ven. Ale myslím, že je to způsobeno i tím počasím, kdy se člověku jednoduše nic nechce. Věřím, že na jaře se to změní. Doufám. Musí.

 


VYCESTOVAT DÁL NEŽ K HRANICÍM EVROPY

Už jsem něco málo nacestovala, ale všechno to bylo po Evropě. A to mě mrzí. Chtěla bych se vydat i dál než jen do Itálie. Chtěla bych jet do Ameriky, na Nový Zéland, a zažít pořádnou cestu. Vím, že si pořád říkám, až udělám tohle, a vydělám tamto. Nemělo by to tak být. Jen se bojím, že letos to zas nebude o moc dál, a chtěla bych to změnit. Snad se mi to podaří, a budu si moci na své škrábací mapě vyškrabat i jiný kontinent. 🙂

p.s. zdroje fotografií by pixabay.com 

ROK 2017 v BODECH.

Další rok je za námi, a já bych ráda shrnula v pár bodech několik pro mě zlomových a zásadních okamžiků, které se v mém životě za těch 365 dní udály. Za mě to byl naprosto neskutečný blázinec a životní koloběh, a s ním navždy spojené tyto konkrétní mezníky:

  • odevzdání diplomové práce
  • první dovolená s přítelem (u moře v Řecku)
  • úspěšné zakončení magisterského titulu
  • změna práce – a částečný přesun do Prahy
  • roční výročí s přítelem
  • stěhování do pražského bytu
  • promoce a definitivní zakončení školy
  • první malování a budování společného domova
  • už definitivní přesun z Kutné Hory do Prahy
  • druhý silvestr s přítelem, a první ve společném bytě
  • první společné divadelní představení
  • nová práce, nové bydlení = nové začátky

Ano, během jediného roku se toho událo tolik, tolik dobrého, co mě posunulo dál. Zlomové bylo hlavně ukončení studia, studentského života a definitivní přesun mezi pracující a dospělácké žití – placení nájmu, vaření, starání se o přítele a budování vlastního domova. Ale nejen to, každý jediný bod mi dal mnoho, a nelituju ani jednoho. Naopak.

Možná se to někomu zdá banální, nebo jste si tím prošli už dávno, a nyní už řešíte jiné životní kroky. Ale pro mě to byl další důležitý a zlomový rok, a za nic na světě bych ho neměnila.

A co plánuju na letošní rok s číslem 2018? Vlastně nic zásadního, ale už teď jsem plná nadějí a očekávání, že to bude skvělé.

Rozhodně to bude další velká výzva. První společné bydlení, budování vlastního domova, a další skvělé zážitky a okamžiky ruku v ruce. Čeká nás s přítelem opravdu spoustu poprvé. A na každé jednotlivé se těším. I na ty první společné hádky v bytě 🙂

Předsevzetí a cíle už dávno neřeším. Řídím se tím, co je teď a tady, a snažím se splnit si své sny. A být šťastná. Ne zítra, ani za měsíc, ale právě teď. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK. Ať je tak dobrý, jak chcete vy sami 🙂