LASEROVÁ OPERACE: NELITUJU.

Dnes je to půl roku přesně na den ode dne, kdy jsem absolvovala laserovou operaci očí. A proto jsem se rozhodla o rekapitulaci a shrnutí, jak se mi za ty měsíce daří.

 

První článek jsem sepsala 24. srpna, to znamená, dva dny po operaci. Už třetí den jsem byla schopná sednout k monitoru a sepsat pár řádek. Dívat se do počítače, ale i do mobilu a normálně fungovat. I když to ještě nebylo stoprocentní, zvládala jsem to.

Operaci jsem absolvovala na klinice GEMINI v Praze. Jedná se o jednu z vyhlášených, kam se sjíždí i cizinci, a jsou zde opravdu skvělí odborníci na slovo vzatí. Hlavně pan primář Stodůlka, který je známý po celém světě. To ale nebyl ten důvod, proč jsem volila tuto kliniku. Dlouho jsem si načítala různé informace, a zkušenosti, ale bavila jsem se i s lidmi, které znám, a kteří už měli operaci za sebou. A pak jsem se v červnu, po státnících rozhodla, a objednala se. A 14. července mě čekala předvyšetření, zda jsou moje oči vhodné, aby podstoupily takový zákrok. Vše klaplo a 22. srpna jsem šla na operaci. A bylo to.

A jak je to dnes, půl roku po operaci? 

Když to srovnám s tím, jaké to bylo před půl rokem, je mi skvěle. Konečně po delší době mě nebolí ani jedno oko.

Ještě před pár týdny mě pobolívalo pravé oko. Ne pořád. Ale občas, hlavně večer. Měla jsem neustále pocit, že mám sušší oči. A večír to bylo intenzivnější, ale někdy i přes den. Umělé slzy jsem si kapala opravdu často. Bála jsem se, že se to nesrovná. Vidění bylo super, ale to pobolívání mě trápilo. Ale u mě to mohlo být zapříčiněno tím, že mě během operace pan doktor pravé oko trochu víc podráždil. Nebyla to známka nepovedené operace, ani toho, že by moje oči nebyly vhodné. Já jsem měla menší komplikaci u operace, která se ale zdárně vyřešila. Bohužel mě to poté ještě pár měsíců po operaci trápilo.

Na kontroly chodím celkem pravidelně. Skoro každý měsíc jdu na kontrolu, aby mě doktoři prohlédli oči, a zjistili, jak se hojí. Přeci jen to byl velký zásah, a oči se nezlepší za měsíc. Ale už teď je citelný viditelný pokrok. Ještě před měsícem jsem řešila sušší oči a pobolívání pravého oka. To spravila čočka na oku, a antibiotika v podobě kapek do očí.

Dnes už si téměř nekapu žádné kapky. Jen občas, preventivně. Oči mě nebolí. Cítím se skvěle. Krásně čtu a vidím na monitor, i na mobil, čtu knihy, ale i vidím pěkně do dálky. Nemám ani jednu dioptrii a při kontrole krásně přečtu velká i malá písmenka. Je to neskutečný pocit. A přála bych to každému, kdo hůř vidí.

Já jsem šťastná, že jsem se po státnicích odhodlala, nakoplo mě to. A šla jsem na operaci. Nelituju ani jediné sebemenší bolesti, nebo uslzeného oka, které mě za ten půl rok provázelo. A za ty peníze to stálo. Nebyla to levná záležitost, to je jasné. Nevydrží mi to celý život, o tom nepochybuju. I mě se za pár let zas můžou vrátit dioptrie. Ale stálo to za to.

Zjednodušil se mi život. Nemusím ráno nasazovat čočky, nemusím si je vyndavat, když jdu plavat, a bát se, jestli se v bazénu s někým srazím, protože nic nevidím. Neřeším problémy spojené s tím, zda mě někde upadnou brýle, nebo si budu muset kupovat jiné, drahé. Je o v mnohém ulehčení. A jsem ráda, že jsem si splnila svůj sen. 🙂 

A každému to mohu jedině za sebe doporučit. Z mé vlastní zkušenosti. Je to skvělý pocit. Nelituju. Naopak.

 

 

A co vy? Máte za sebou podobnou operaci? Nebo ji zvažujete? 🙂 

WELLNESS JAKO ZÁŽITKOVÝ DÁREK.

zdroj fotografie: www.wellness-dablice.cz

K Vánocům jsme dostali s přítelem zajímavý dárek, a nedávno jsme se ho konečně rozhodli využít. Jednalo se o odpočinkový wellness, a já bych Vám nyní ráda dala tip na jeden zajímavý privátní wellness, na který můžete vyrazit  v páru i ve skupině.

 

Wellness Ďáblice se nachází na Praze 8 a je to opravdu relaxační místo, kam doporučuju zajít. 

užijete si zde:

  • obrovskou vířivku
  • saunu
  • občerstvení + šáňo
  • je zde i soustava led světel, které zaručí neskutečnou atmosféru společně se zajímavými dekoracemi na zdech
  • výběr ze tří místností – vodní svět s medúzami, zelený svět s vodopády nebo vesmír
  • televizi
  • a mnohem víc …

My měli pro sebe vodní svět s medúzami a to na dvě a půl hodiny. Je to jedna velká místnost, ve které najdete vše potřebné, i toaletu, nebo fén, který na konci ocení každá dlouhovláska.

Neberte to ode mě prosím jako reklamu, ale spíš jako recenzi na zajímavý wellness spojený s relaxem, nebo jako tip na zážitkový dárek pro vaše blízké.

My s přítelem milujeme podobné aktivity, kdy nemusíme nic dělat, jen odpočívat a užívat si jeden druhého. Někdy jsme zas aktivnější, máme rádi kolo nebo plavání, ale jindy oceníme klid a relaxační aktivity. 🙂 Brácha se nám s dárkem trefil do vkusu, a my oba s přítelem jsme si to užili na maximum. Byli jsme krásně odpočatí a zregenerovaní. Pokud byste uvažovali o tomto konkrétním wellness.

 

Máte i vy tip na další zajímavé místo (nejen) v Praze? Určitě ho ocením. 

NEVŠEDNÍ KULTURNÍ ZÁŽITEK.

Už v minulém článku jsem se vás snažila navnadit na zajímavá divadelní představení a inspirovat, abyste šli za kulturou. A v tomto článku to nebude jinak. Tentokrát jsem se ale rozhodla o kulturní zážitek ze zcela jiného soudku. Věřím, že to není pro každého, ale spoustě lidem by se to mohlo líbit.

představení vs civil 🙂 zdroj: Facebook Screamers

 

Už je to pár měsíců, co jsem byla s mamkou na představení skupiny Screamers. Možná vám název něco říká. Pokud ne, tak..

se jedná o Travesti show, ve které vystupuje 6 mužů, kteří se během asi dvou hodin převlékají do neuvěřitelného množství (nejen) ženských kostýmů a předvádí neuvěřitelnou podívanou. Tito pánové mají za sebou neuvěřitelnou 20letou kariéru, během které změnili a upravili svá představení, interpretovali nejen mnoho žen, zpěvaček, hereček, ale i dalších neméně zajímavých rolí, i pánských. Každý rok mají nadupané turné, během kterého projedou x měst po celé republice.

Já jsem podobnou show absolvovala poprvé. Koupila jsem lístky pro mamku, která na nich byla asi před 10 lety. Tím to vlastně mohla i zhodnotit a porovnat. A podle ní to tedy před lety bylo daleko lepší a živější, ale i tak si myslím, že si to užila i teď 🙂

Celá show je opravdu energická a náročná pro účinkující. Ti se (kromě přestávky) nezastaví, neustále mění scénu, kulisy, kostýmy a jsou opravdu neskuteční. Během představení chodí i mezi diváky, a zapojují je i do celkového dění. Někdy je vezmou i na pódium (především se zaměřují na muže v publiku :D). Je to neskutečně živé představení a podobné jsem opravdu nikdy nezažila. 

Show jsem si celkem užila, i když jsem se občas nestačila divit, a mamka taky. Musím se přiznat, že jsem zírala, jak jsou to krásní chlapi s dlouhýma nohama, které se nebojí ukázat 😀 🙂 Především jsem ráda, že jsem takovou show zažila a viděla na vlastní oči. Už bych na to asi podruhé jít nemusela, ale už dlouho předtím jsem o podobném představení uvažovala. Tahle skupinka je navíc pověstná tím, že se rádi a pravidelně vrací na stejná místa a do stejných divadel, takže pokud třeba letos prošvihnete show, nebojte. Oni za rok přijedou určitě znovu.

 

Článkem jsem jen chtěla vyjádřit, že pokud chcete zažít nevšední kulturní zážitek, nebo někoho obdarovat zajímavou show a lístky do divadla, rozhodně neváhejte. Tohle je jedinečná příležitost, jak se zasmát, a přitom zažít velkou podívanou a úžasné barevné róby a kostýmy. 🙂 

KULTURA NA TŘETÍ.

Od té doby co jsme se s přítelem sestěhovali do společného bytu, snažíme se být aktivní a navštěvovat kulturní akce. Za poslední měsíc a půl jsme byli dvakrát v divadle a chystáme se na další skvělé inscenace. Ráda bych se s vámi o tato představení podělila, třeba vás to zaujme, a vyrazíte také. 

 

PROSINEC – SOUBORNÉ DÍLO WILLIAMA SHAKESPEARA VE 120 MINUTÁCH 

K vánocům jsem dostala lístky do Divadla v Dlouhé v Praze (kousek od Palladia), a tak bylo jasné, co budeme dělat 30. prosince. Hra nese název Souborné dílo Williama Shakespeara ve 120 minutách. V první chvíli mě napadalo, že půjde spíše o klasiku, a já se budu nudit u vážných (dramatických) Shakespearovských děl. Ale později jsem pátrala, a zjistila, že je to velká sranda, a sami herci to pojali opravdu komicky. Jedním z herců je i Miroslav Táborský, kterého mám moc ráda, a tak jsem se těšila i (nejen) na něj.

Hra vychází původně od amerických autorů. A premiéru měla už v roce 1987 v Kalifornii. Teď už se hraje po celé Evropě.

Celé představení trvá víceméně opravdu těch 120 minut, kdy se herci nezastaví. Sami zvládají hrát, zpívat, tancovat, přestavovat si kulisy, převlékat se na jevišti, střída kostýmy v průběhu, a to všechno ve velkém fofru. A přesto se neskutečně nasmějete a užijete si každou minutu. Přestávka zde nebyla, pouze herci si udělali takovou vlastní, improvizovanou pauzu. 🙂 Každopádně hru doporučuju každému, kdo má rád humor, zajímavé moderní zpracování Shakespeara, a další skvělé prvky, které nebudu prozrazovat. Hra rozhodně stojí za to. 🙂 

 

ÚNOR – NATĚRAČ

V únoru jsem příteli darovala lístky já, jednoduše jen tak, za to, jak byl šikovný při stěhování, a protože jsem mu chtěla udělat radost. Koupila jsem představení s názvem Natěrač. Jedná se o inscenaci, která je i zfilmovaná. A jelikož jsme se na film pár dní před tím dívali, nebylo co řešit. Byla jsem zvědavá, jaká bude divadelní verze. Film se nám moc líbí, a tak jsme byli natěšeni i na divadelní verzi oba dva stejně. Hru dávají v divadle Gong v Praze, kousek od metra Palmovka.

Kdo viděl film, tak vlastně už teď ví, o čem je hra, a jak to celé dopadne. Víceméně to bylo dost stejné, lišilo se akorát pár drobností, sem tam nějaké jméno postav. Ty jsou celkem tři. Ani víc, ani míň. Hlavním aktérem je jakýsi natěrač (maíř pokojů), kterého hraje skvělý a námi s přítelem oblíbený, Leoš Noha (ve filmu ho ztvární Jan Budař). A pak majitelka domu, kterou hraje Bára Mottlová (ve filmu Jitka Čvančarová). No a druhá dáma Eva Decastelo (ve filmu Marta Issová), která si přijde do domu stěžovat, že ta první spí s jejím manželem. A to je hlavní zápletka, která rozvíří neuvěřitelnou hru a komedii, u které se nasmějete skoro až k slzám. Rozhodně to stojí za to, až do konce.

Musím se přiznat, že divadelní verze se mi líbila daleko daleko víc. Nasmála jsem se jak blázen, a mrzelo mě, když už to po dvou hodinách skončilo. V divadle vás čeká krátká, asi 20 minutová přestávka, aby se herci převlékli. A jede se dál. Ani v druhé půlce se nenudíte, naopak, je to o další kus lepší a vtipnější. Pokud pořád váháte, na co jít do divadla, tohle je zaručená trefa do černého. 🙂 

 

DUBEN – S BARVOU VEN!

Letos třetí představení, které nás čeká, se odehraje v Divadle v Rytířské v Praze, kousek od Václavského náměstí. I tyto lístky jsem darovala příteli (i sobě :D) a to k Valentýnu, který tak nějak neslavím, ale víte jak. Dárky jsme si dali 😀 🙂
Zatím nedokážu zhodnotit, jaké to bude, ale už teď se těším. Recenze a ohlasy jsou zajímavé. Navíc autorem je francouzský divadelník a režisér Francis Veber. Komu to jméno nic neříká, tak vám připomenu jeho známé filmy, jako Drž hubu! Blbec k večeři a podobně. 🙂

Hlavní postavou v této hře je účetní v továrně na kondomy, který je absolutní smolař. Rozvedla se s ním manželka, syn s ním nemluví, a chtějí ho vyhodit z práce. Pak se setká se sousedem, a ten mu poradí, aby v práci sehrál parádní trik. Žádná firma přece nemůže vyhodit někoho s homosexuální orientací. A tak se zase rozjede neutuchající komediální zápletka. Už jen dle jeho filmů soudím, že i tohle mě rozhodně posadí ze židle. 🙂

 

A co vy? Chodíte do divadla? Budu ráda za tipy na zajímavé hry. 🙂 

Hodinky, které měří i spánek.

 

Dlouho jsem hledala spolehlivé sportovní hodinky, které zvládnou x funkcí, a budou dobře vypadat. Našla jsem je. Ale pořád jsem v procesu testování 🙂 Zatím je zkouším teprve první týden, ale už teď jsem víc než maximálně spokojená. Jedná se o značku XIAOMI MI BAND 2.

Co všechno umí? 

  • čas, přesný krokoměr, ušlá vzdálenost za den v km, počet spálených kalorií
  • OLED displej s výbornou čitelností i na slunci
  • Skvělá výdrž na jedno nabití – až 30 dní (zatím používám 4. den a jsem pořád na 90 %)
  • senzor srdečního tepu (pouze ale za klidového stavu, nezměří vám to při běhu)
  • Kvalitní a přesný monitoring spánku – vidíte, kolik jste spali, kolik času z toho vám zabral hluboký spánek, kolik minut jste byli vzhůru apod.
  • navíc je odolný proti vodě (můžete si mýt ruce, nebo se sprchovat s hodinkami)
  • Bluetooth (propojení s mobilem přes aplikaci – kde máte dostupné další funkce)
  • budík, upozornění na příchozí hovor nebo SMS na vašem telefonu
  • oznámení o tom, že dlouho sedíte, a měli byste se protáhnout
  • nabíjení přes USB, možnost změnit vzhled a barvu náramku
  • a další ….

Co by to bylo za sportovní hodinky, kdyby k sobě neměli spolehlivou mobilní aplikaci. Tato se jmenuje Mi fit, a je kompatibilní jak s Androidem, tak s IOS. Za mě je to skvělá aplikace, která má další spolehlivé funkce, které rozhodně ocením.

Ukáže mi například to, jak dobře, či špatně spím. Zpětně se mohu dozvědět, kdy asi jsem usnula, jak dlouho jsem spala, kolik z toho mi zabral hluboký spánek, nebo i kolik minut z noci jsem byla vzhůru. Zvládnou toho opravdu spoustu.

Pokud přemýšlíte o podobném zařízení, za sebe mohu doporučit i po týdnu testování, nejen kvůli funkcím, ale i ceně, která je více než optimální. Za měsíc napíšu další, rozšířenější recenzi, ale už teď hodinky splňují vše, co jsem od nich očekávala, a daleko více.

 

A co vy? Nemáte zkušenosti s touto značkou?  🙂