JEDNOZNAČNĚ CHYTLAVÉ OBÁLKY nejen za rok 2017

Kdo říká, že nesoudí knihy dle obálek, tak mu to nevěřím. Určitě každého na první pohled zaujme, jaký je obrázek, ilustrace, nebo i písmo a název díla. Já nejsem taková, že bych vybírala striktně podle toho, ale rozhodně mě to zaujme.

Samozřejmě se mi stalo, že obálka byla krásná, ale obsah tristní. A na druhou stranu, kde byla nudná obálka, tak obsah byl přímo dechberoucí. Tak to je u všeho. Ale obecně si myslím, že obálka dokáže hodně prozradit, a pokud zaujme čtenáře, autor má napůl vyhráno, že by si ji mohl zákazník odnést spokojeně domů.

Líbí se mi, když obálka prozradí děj, ale i když je tajemná, a přesto nějakým způsobem dokáže vykreslit podstatu, na kterou musí čtenář přijít.

Jaké jsou ty mnou oblíbené obálky?

DOBRÁ TAK AKORÁT

autorka: Lela Geislerová

Tady mi přijde, že Bára se s každou knihou vyvíjí k lepšímu, nejen s obsahem, ale i s ilustrací. Líbila se mi už první, ale ta třetí je ještě hezčí a barevnější. Každá má něco do sebe, a každá z nich nějak odkazuje na to, co v se v knize dočteme. Je opravdu jednoduše dělaná, ale tak chytlavá. A to nemluvím o těch dvou předchozích.

MALINKA

autorka: Lucie Zajíčková

Recenzi na knihu jsem psala v předchozím článku. Ale obálce jsem se nějakým způsobem vyhla. Každopádně je to originálně pojatá obálka, která není ani barevná, ani černobílá. Je tak akorát. Navíc jsou zde maliny, které směřují ke jménu a postavě hlavní hrdinky. Jednoduše mne zaujala na první pohled, aniž bych tušila obsah. A věděla jsem, že po téhle knize jednou sáhnu. Je originální.

UŽ NIKDY PĚŠKY PO ARMÉNII A GRUZII

autoři: Tomski & Polanski

Ladislav Zibura začal spolupracovat s nadanými umělci, a hned jsou z toho tři naprosto skvostné knižní obálky. Prvotní se mi tolik nelíbila, a jsem proto ráda, že ji ve spolupráci s těmito kluky změnili. Další se už opravdu povedly. A tak parádní a čtivý obsah doprovází i opravdu zajímavé ilustrace, které skvěle doplňují příběh.

NEJLEPŠÍ PRO VŠECHNY

autor: Tereza Ščerbová

Spisovatelčiny obálky mi přišly vždycky jednoduché až někdy obyčejné. Ani neurazí, ani nenadchnou. Ale ta poslední, to je něco jiného. Naprosto mě dostala. Nádherná práce. Krásné barvy, i ten nápad. Líbí se mi i dětská ilustrace na knížce. Každopádně tato mě přímo uchvátila.

ŘEKY LONDÝNA

autor: Kateřina Bažantová

Mě osobně tenle příběh nechytnul, a dlouho jsem s ním bojovala. Ale obálka je skvělá, to se musí nechat. A nejsem jediná, kdo si to myslí. Protože ilustrátorka získala v roce 2016 ocenění za nejlepší ilustraci. A dělá opravdu skvostné ilustrace na další knihy, třeba na komiksovou Kytici. Sami se přesvědčte.

p.s. obrázky by databazeknih.cz 

Věřím, že se najdou i daleko hezčí obálky a ilustrace. Tohle je jen malý výčet toho, co jsem tak hledala a našla ve své databázi.

Záměně jsem dala malé obrázky, abyste si knihu sami dohledali, pokud vás zaujme obálka, nebo můj popis. Všechno to jsou knihy, které jsem četla. Budu ale ráda, když mi doporučíte další zajímavé knihy, ať už s hezkou či obyčejnou obálkou. Hlavně když bude zajímavý obsah 🙂

MALINKA: DITA TÁBORSKÁ.

název v originále: MALINKA

autorka: Dita Táborská
rok vydání: 2017
nakladatelství: Host
počet stran: 439

žánr: česká próza
psychologický román

čteno: 14. – 18. leden

 

 

 

Nahlédneme do obsahu:

Celý příběh se točí kolem postavy jménem Milena. Ta se narodila v porodnici, ale o rodičích dodnes nic neví, neboť v rodném listu je napsáno nezjištěno. Takže úředně je vlastně nalezenec. Je adoptovanou dcerou, v láskyplné rodině Iny a Jaromíra, kteří mají dva vlastní syny. Celé dětství a dospívání, všechno se točilo kolem malé Malky. I teď ve svých dvaadvaceti letech má pořád pocit, že ji život přihrál špatné karty. A ona neustále bojuje, proti komu ale? Trápí se vším. Tím, že je jiná, adoptovaná. Přitom jí rodina dávala vždy vše, ve všem ji podporovala, a stavěla na první místo. Navíc žije dost divoký život, zaplétá se s nejrůznějšími muži, neustále je střídá a s nikým stálým nevydrží. Pak ji ale život přihraje ještě složitější karty a rozehraje s ní hru, kterou nečekala. Mezí tím vším se prolíná příběh starší ženy, Alice, kterou toho s Malkou spojuje víc, než by kdokoliv čekal. Obě ženy se nakonec střetávají a proplétají se zvláštní linií příběhu. Tu ale neprozradím, a na tu si musíte přijít sami v knize.

 

Co si myslím:

Ze začátku jsem měla problém se začíst a na první pokus jsem ji odložila. Po měsíci jsem se k ní vrátila a jsem moc ráda, že jsem jí dala druhou šanci. Opět mě přesvědčila, jak moc mě baví psychologické romány. Daleko víc, než jasně nalajnované zamilované příběhy se šťastnými konci, u kterých ihned víte, jak to dopadne. Protože taková realita běžně nebývá. Nic není jen růžové, veselé a barevné. Životní příběhy jsou spíše složité, někdy černobílé, a šťastný konec je mnohdy sen než realita. A tak to je. A takové knihy mě osloví, a ihned vtáhnou do děje. A taková, realisticky pojatá je i tahle kniha. Která líčí jednotlivé příběhy postav, které do sebe krásně zapadají. Jsou logické a přirozené, na nic si nehrají, nic neskrývají, a ukazují, jaký dokáže být život. Někdy surový, tvrdý, a nepřejícný, a o to reálnější. Tenhle příběh to říká jasně, a před ničím nezavírá oči.

 

Celkové hodnocení: 5 / 5 

Znáte tuhle knihu? Setkali jste se i s jinými psychologickými romány? Budu ráda za vaše tipy. 🙂

SATURNIN NA TŘETÍ.

Saturnin, coby zvláštní sluha svého pána, a hlavní hrdina stejnojmenného románu, je knihou z roku 1942. Určitě jste o něm slyšeli, a pokud ne, tak jste možná zaregistrovali jeho pokračování, které vyšlo loni v listopadu, tentokrát ale z pera jiného spisovatele. Prvotinu sepsal nezapomenutelný Zdeněk Jirotka. Jeho pokračování o desítky let později Miroslav Macek.

Na prvotní knihu navazuje také filmová verze z roku 1994 s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem v hlavní roli.

Všechny tři zpracování mají něco do sebe. Každá mě svým způsobem bavila, i když nejvíce mě oslovila prvotní kniha od pana Jirotky, na kterou nedám dopustit. Film byl jen zajímavým zpestřením, a možností, představit si, jak by asi hlavní hrdinové mohli vypadat. No a druhá zmíněná kniha je spíše pro ty, kterým chyběl první díl, a kteří by se rádi dozvěděli další zápletky a osudy hrdinů, které pro mne ale nebyly nijak výrazně zajímavé a nové.

kniha: Saturnin (1942)
Zdeněk Jirotka
nakladatelství Šulc-Švarc
215 stran

Nezbedný sluha se zvláštním jménem se dostává do služby mladíkovi Jiřímu s obyčejným až nudným životem. Což je pro sluhu celkem rána. Vždy chtěl být ve službách někoho, kdo zažívá dobrodružný život, který by mohl později líčit. Proto si vymýšlí různé historky a příhody, které se nikdy nestaly, aby schopnosti a dovednosti svého pána mohl vyprávět a chlubit se jimi. Mezi tím vším se proplétá příběh tety Kateřiny a jejího syna Milouše, ale také krásné slečny Barbory, nebo Jiřího dědečka. Každý z nich má svou jasně danou povahu, se kterou se v knize postupně seznamujeme, ale všechny jsou pro danou postavu tak typické. Humor i styl psaní je opravdu jedinečný, a provází nás po celou dobu četby. Je to jedinečné dílo, které nemá jasný konec, ani jeden výrazný a duchaplný příběh, ale přesto je to humorná kniha, která už dnes nemá obdoby.

hodnocení: 100 %

film: Saturnin (1994)
režie: Jiří Věrčák
hrají: Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková, Petr Vacek …

Film navazuje na stejnojmennou knihu, výše zmíněnou. Odehrávají se vybrané příběhy z knihy, které jsou převedené na plátno. Každý má tak možnost představit si, jak by mohla vypadat teta Kateřina, divný syn Milouš, a hlavně sluha Saturnin.

hodnocení: 80 %

kniha: Saturnin se vrací (2017)
Miroslav Macek
nakladatelství XYZ
232 stran

O desítky let později se dostavilo pokračování. Vracíme se tam, kde to skončilo a plynule navazujeme na příběhy všech hrdinů. Objevují se zde všichni, kteří nás provázeli v předchozím díle a další hrdinové navíc.
I tady zažíváme humorné okamžiky se Saturninem, jeho pánem, slečnou Barborou a dalšími. Ale ani tady nečekejme velké životní příběhy, ale humorné scénky a zážitky, kterými nás opět provází Jiří, Saturninův pán. Odlišuje se zde jiný autor, a možná je to znát i ve stylu psaní, ale milovník Saturnina a vypravování humorných zápletek si opět přijde na své. Je to sepsáno dost podobně, a tudíž není třeba se bát, že by jste byli ochuzeni o dobrou četbu.

hodnocení: 60 %

Názor na poslední zmíněnou jsem psala i na svou databázi knih, a ráda se o něj podělím: Kniha se mi celkem i líbila. Četla se dobře, byly tam místy humorné části a zajímavé citáty. I když některé z nich autor převzal z jiné knihy. Když se ale zpětně ohlédnu na to, co jsem četla, vlastně tam žádný pořádný děj nebyl. Přišlo mi, jako by se postavy zastavily v čase, a nijak zvlášť se od první knihy nezměnily a nikam nevyvinuly. Jako by se autor bál cokoliv měnit, a měl pocit, že by ani nemohl. Většina věcí mi tam přišla dost stejná, jako by se autor dost silně držel prvního díla jako své předlohy. To mě na tom trošku zklamalo. Často jako bych četla repliku knihy, akorát od jiného spisovatele. Je zřejmé, že se budou obě díla dost srovnávat. Já už se k této verzi asi nevrátím, ale bylo milé si připomenout tetu Kateřinu nebo Milouše.

Co vy? Znáte nezbedného sluhu Saturnina, tetu Kateřinu, nebo Milouše? Pokud ne, určitě doporučuji, alespoň prvotní dílo, které vás zaručeně pobaví 🙂

JÍDLO JE LÁSKA.

Odjakživa jsem byla velkou milovnicí jídla. A jako téměř každá z nás, jsem si prošla nejrůznějšími dietami a stravovacími návyky. Jako malá jsem hubnutí a nadváhu neřešila. Proč taky. Sice jsem jedla dost, ale zároveň i hodně běhala po venku, takže jsem neměla o spalování nouzi.

Pak ale přišla puberta a všechno se změnilo. Začala jsem se vyvíjet a zakulacovat. Myslím, že dost tomu pomohla také antikoncepce. Ale to je téma samo o sobě, a o tom (a o své pleti) se rozepíšu až jindy.

Pohyb pořád byl, začala jsem to ale moc prožívat, nejen to, jak se hýbu, ale i stravovací návyky. Někdy to bylo peklo. Prošla jsem si roky hubenějšími, i těmi s kulatějším obličejem. Kolikrát jsem se za sebe a své tělo styděla. Měla jsem pocit, že se nemohu ukázat nikde v plavkách na koupališti, ani v uplějším tričku. Byla jsem směšná. Sobě, a možná i okolí. Nikdy jsem nebyla anorektička, bulimička, ani jsem podobné poruchy neprožila. To ale nic nemění na tom, že jsem mnohdy neměla logické a smysluplné uvažování. Někdy jsem to prožívala tak moc, že jsem si zakazovala jíst po páté hodině, jedla jsem opravdu stritkně jen jablka nebo rajče, a samozřejmě jsem měla brzy hlad a pak jsem se přecpávala. Zároveň jsem ale věřila, že ovocné jogurty, slazené džusy a další pochutiny mě spasí. Jak jsem tomu všemu věřila a hltala nesmyslné reklamy a kecy na internetu.!

Dnes mě mrzí, čemu všemu jsem nesmyslně naletěla a nechala se oklamat. Nezkusila jsem oslovit někoho zkušenějšího, aby mi poradil. A o to víc, je mi líto dnešních mladých slečen, které si prochází tím samým. A možná, že i horšími věcmi, když vezmu v úvahu dnešní „ideály krásy“, které jsou prezentovány na sociálních sítích. Je mi z toho až do breku a jsem ráda, že tohle jsem v pubertě jako „vzor“ neměla.

Za sebe jsem skvělé dětství, pubertu i dospívání, bez internetu a odrazu sociálních aktivit ostatních mladistvých. A vyrostla jsem v silnou, mladou ženu, která má kila navíc, ale už to tolik neprožívá. Naopak, vzala jsem se srdce za to, jaká jsem. A nyní už nemám problém si vzít šaty, uplejší tričko, nebo plavky, a jít mezi lidi. Proč taky. Jsem to já. A největší oporou je můj přítel, který mi to dokazuje každý den. Jsem milována jaká jsem. A to je oč tu běží.

Navíc jsem se konečně po letech dřiny svěřila do rukou odbornice, a hubnutí jde najednou lépe, než když jsem se v tom topila sama. Ale o tom až v dalším článku. 🙂 Tím jsem chtěla říct, abyste se všichni měli rádi takoví, jací jste. A neřešte to, co vám ostatní předkládají. Protože žádná, ani ta našpulená vychrtlina z instagramu není dokonalá. To si opakujte. 🙂 Dokonalí jste vy, protože jste reální, a nemáte potřebu ze sebe dělat někoho jiného. 

ROK 2017 v BODECH.

Další rok je za námi, a já bych ráda shrnula v pár bodech několik pro mě zlomových a zásadních okamžiků, které se v mém životě za těch 365 dní udály. Za mě to byl naprosto neskutečný blázinec a životní koloběh, a s ním navždy spojené tyto konkrétní mezníky:

  • odevzdání diplomové práce
  • první dovolená s přítelem (u moře v Řecku)
  • úspěšné zakončení magisterského titulu
  • změna práce – a částečný přesun do Prahy
  • roční výročí s přítelem
  • stěhování do pražského bytu
  • promoce a definitivní zakončení školy
  • první malování a budování společného domova
  • už definitivní přesun z Kutné Hory do Prahy
  • druhý silvestr s přítelem, a první ve společném bytě
  • první společné divadelní představení
  • nová práce, nové bydlení = nové začátky

Ano, během jediného roku se toho událo tolik, tolik dobrého, co mě posunulo dál. Zlomové bylo hlavně ukončení studia, studentského života a definitivní přesun mezi pracující a dospělácké žití – placení nájmu, vaření, starání se o přítele a budování vlastního domova. Ale nejen to, každý jediný bod mi dal mnoho, a nelituju ani jednoho. Naopak.

Možná se to někomu zdá banální, nebo jste si tím prošli už dávno, a nyní už řešíte jiné životní kroky. Ale pro mě to byl další důležitý a zlomový rok, a za nic na světě bych ho neměnila.

A co plánuju na letošní rok s číslem 2018? Vlastně nic zásadního, ale už teď jsem plná nadějí a očekávání, že to bude skvělé.

Rozhodně to bude další velká výzva. První společné bydlení, budování vlastního domova, a další skvělé zážitky a okamžiky ruku v ruce. Čeká nás s přítelem opravdu spoustu poprvé. A na každé jednotlivé se těším. I na ty první společné hádky v bytě 🙂

Předsevzetí a cíle už dávno neřeším. Řídím se tím, co je teď a tady, a snažím se splnit si své sny. A být šťastná. Ne zítra, ani za měsíc, ale právě teď. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK. Ať je tak dobrý, jak chcete vy sami 🙂