OSVĚTIMSKÁ KNIHOVNICE: Antonio G. Iturbe

originální název: La Bibliotecaria de Auschwitz

autor: Antonio G. Iturbe
překlad ze španělštiny: Štěpán Zajac (2013)
rok vydání originálu: 2012
nakladatelství: Akropolis
počet stran: 448

žánr: román, historie, 2.světová válka

čteno: 19. – 24. března

O čem to je?

Dostáváme se na blok 31 v Osvětimi-Březince, kde přežívají ženy a dívky a také Dita Krausová, 14letá holka. Ta své dospívání prožívá jako německá vězeňkyně, která se neprovinila ničím. Jen tím, že je. Že je židovka. Je rok 1944. My už víme, že válka potrvá ještě rok, ale lidé v příběhu to neví. Doufají, že skončí každým dnem. Neustále přiváží nové lidi, a ty rozřazují do bloků, nebo na smrt, podle toho, jak jsou staří a silní. Co ale název napovídá, důležitá je zde v příběhu Osvětimská knihovnice. Tou je právě Dita, která se snaží za každou cenu uchránit 8 knih, které mají na bloku pro děti, ale i dospělé. Snaží se vzdělávat, informovat, a neztratit naději, ale i rozum. Číst si, a aspoň na chvíli utéct z reality. Vězni z bloku je mají dobře schované, a Dita se stará o to, aby je nikdo neobjevil. Sama je přenáší z budovy  do budovy. A každý den se strachuje nejen o svůj život. Ale o všechny. A především o knihy.

Moje názory a dojmy:

Už jsem pár knih s válečnou tématikou přečetla. Ale tahle byla zatím nejsilnější. I po týdnu mám hlavu plnou dojmů a emocí. Já tuhle tematiku miluju, a zároveň nenávidím. Žádná jiná ve mě nedokáže vyvolat tolik dojmů v průběhu jediné četby, tolik rozporů, otázek a nadávek. Je to téma, při kterém běhá mráz po zádech od začátku až do konce. Ti, kdo jsme to nezažili, nikdy doopravdy nepochopíme, čím si ostatní prošli. Ani popisované hrůzy v knižní a filmové podobě nikdy ani zdánlivě nevystihnou, to co se skutečně dělo, a jaké to muselo být.

Kniha je rozdělena na kapitoly označované číslicemi. Děj je vyprávěn souvisle, ale občas nás hrdinka vrací do minulosti, když vzpomíná na to, co bylo před válkou, nebo to, co zažila dříve, před Osvětimí, například v Terezíně.
Je vyprávěna ve třetí osobě, ale neustále se točí kolem hlavní postavy Dity Krausové a jejího příběhu malé 14leté židovky a její cestou za přežitím.

Příběh je napsán tak skvěle, že vás už nepustí. Jen sedíte, čtete a držíte palce nejen Ditě, ale i její rodině a všem, kteří prožívají ty popisované hrůzy. Je to neskutečně silné téma. Nedokázala jsem se skoro odtrhnout. Nikdo vás nikdy nepřipraví na to, co v takové knize zažijete. O to víc je to emotivnější, protože víte, že jde o skutečnost. Některé zmíněné postavy  dříve opravdu žily. A některé stále žijí, například hlavní hrdinka Dita Krausová,o které si najdete mnoho informací a rozhovorů na internetu. Dokonce se osobně setkala s autorem této knihy, který se inspiroval jejím příběhem a napsal toto dechberoucí dílo. Jak sama Dita prozradila v jednom z rozhovorů, ten příběh je dost smyšlený, a spousta věcí je tam fiktivních. Ale ten základ, to podstatné se stalo. A to už nikdo jí ani těm, kdo přežili, z hlavy nikdy nevymaže.

Kromě Dity se potkáváme s Josefem Mengelem, nejobávanějším doktorem 2.světové války a velkým záporákem. Ale třeba také s Fredy Hirschem, velmi kladnou postavou, a mužem který stál za vzděláváním a výchovou židovských dětí v Osvětimi. Ke konci knihy se mihne další nečekaná osoba, která zamávala s tématikou židovství a Holocaustu víc než dost, ale neprozradím vám, o koho jde. Je to jen letmá zmínka snad v jednom odstavci, ale i tak to se mnou zamávalo, když se najednou v příběhu zjevila. Ale nenapovím vám, kdo to byl. Na to si přijedete sami během četby.

Kromě této neskutečné knihy jsem přečetla i další se stejnou tématikou. A to například

Jodi Picoult: Vypravěčka
Mark Zusak: Zlodějka knih
Ruta Sepetys: V šedých tónech
Anna Franková: Deník

«««««««««««««««««««««««««««««««««««««««»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»»

Ukázka z knihy jen zdánlivě nastíní, co vše se v knize dozvíte:

Kniha má skoro na 500 stran, ale i tak mi přišel příběh krátký. Chtěla jsem, aby byl příběh delší, a my se dozvěděli víc. Aby to autor natáhl. I když jsem četla hrůzy, stejně jsem se nedokázala odtrhnout. Nevím, jestli je to tím, že je to skvěle sepsané, nebo jen ta hrůza mě držela napnutou. Každopádně, tuhle by si měl přečíst každý. 

P.S. knihu jsem objevila v knihovně,a jsem ráda, že sem tam narazím na takové poklady.

Hodnocení: 5/5

Četli jste tento či podobný příběh? Pokud máte i vy tipy na knihy s touto tematikou, budu za ně ráda. Díky. 

2 thoughts on “OSVĚTIMSKÁ KNIHOVNICE: Antonio G. Iturbe”

  1. Téma války a obzvlášť Holocaust jsou pro mne velmi citlivá témata. Je to tak silné a impulzivní téma a působí mi to hroznou bolest, o to víc, když vím, že je to (bylo) skutečné. Při sledování filmů, či čtení knížek s touto tématikou nelze odtrhnout oči, ale co v tu chvíli cítím, se nedá ani vyjádřit. Tolik smutku a bezmoci. Je to pro mě prostě na tolik emotivní, že se takovým filmům a knihám začínám vyhýbat, ačkoliv vím, že bych před takovými věcmi neměla zavírat oči.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.