LASEROVÁ OPERACE OČÍ.

Už je tomu pár let, co jsem snila o tom, že jednoho dne absolvuji laserovou operaci. A i když to byl můj velký sen, nikdy jsem asi doopravdy nepočítala s tím, že se toho jednou opravdu dočkám. Vnímala jsem to spíše jako nereálné zbožné přání.

Jeden z mých největších snů se ale nakonec vyplnil. V úterý jsem absolvovala laserovou operaci, a nyní pár dní po operaci jsem se rozhodla ji popsat krok za krokem, třeba i pro ty z vás, kdo se odhodláváte, a pořád jste nenašli dostatek síly udělat ten nejdůležitější krok vpřed. Třeba se jen objednat na vyšetření….

z minulosti

Brýle nosím od základní školy, konkrétně od sedmé třídy, kdy jsem začala postupně špatně vidět na tabuli. A tak jsem buď sedávala vepředu a nebo mžourala na každý zápis. Vše, co učitelé psali na tabuli, pro mě byly někdy dost těžko rozluštitelné hyeroglyfy. Ze začátku jsem s tím měla problémy, styděla jsem se brýle nosit, i když jsem měla opravdu decentní červené obroučky. I tak jsem cítila velký stud. Počítala jsem s tím, že se mi bude každý posmívat. Úplně si na to vzpomínám, jako by to bylo včera. Postupně jsem se víc a víc odhodlávala. A poté i díky spolužákovi, který také brýle nosil, jsem se pomalu osmělovala a zbytek základní školy zvládla i s brýlemi na dálku, které jsem používala skutečně jen na čtení na tabuli. A nikdo se mi neposmíval, nebo o tom alespoň nevím. Pokud to bylo za zády, tak mě to tak nebolí.

Brýle jsem zprvu nosila pouze na dálku, ve škole, nebo doma na televizi. Ale postupem času mi narůstaly dioptrie, a viděla jsem o něco hůř. Na střední škole už jsem věděla, že musím nosit brýle neustále, jinak na dálku nic neuvidím. Dostala jsem se až přes dvě dioptrie, a krátkozrakost se  stala mojí součástí. Nosila jsem je, i když jsem seděla doma u notebooku, protože jsem měla pocit, že jinak nevidím nic. Když jsem je neměla na nose, měla jsem pocit, že na ulici ani nepoznám, na koho to vůbec mávám, a komu odpovídám na pozdrav.

Po nějakém čase jsem se odhodlala, a šla jsem se objednat na čočky. Ty jsem pak také nosila několik let, a staly se mojí nezbytnou součástí. Nejdříve jsem je využívala denně. Měla jsem konečně pocit, že jsem to zas já, bez brýlí, taková, jakou si představuju být. Jenže i po x letech nošení to nebylo to pravé, oči měly minimálně jednou v roce období, kdy se s čočkami nesnesly. A proto jsem je přestala nosit každý den, a nandavala jsem je jen do školy, či do práce (na brigády). O víkendech jsem se spokojila s brýlemi. Ty opět získávaly silnější postavení v mém životě. Koupila jsem si stylové černé obroučky, a připadala jsem si v nich někdy i docela přitažlivě (spíš výjimečně). Postupně jsem se dostala až do fáze, že jsem nosila už více brýle, jak čočky.  A od poslední dovolené (v červenci) až doteď už jsem čočky vůbec nenasazovala.

Pořád jsem snila o tom, že budu jednou zcela bez brýlí i bez čoček. Zkrátka jako většinu času na základní škole. Nebyla jsem spokojená. I když mi každý říkal, jak mi brýle sluší. Já sama jsem se pořád přesvědčovala, že je to finančně nemožné. Takovou operaci sama nikdy v životě nezaplatím. Ale?Povedlo se to, nakonec jsem si našetřila dostatek peněz, a jsem tam, kde jsem dnes.

Dopracovala jsem se až do současnosti, kdy jsem po operaci. I když mi každý říkal, jak mi brýle sluší, a budou si na mě bez nich jen těžko zvykat, já nelituji ani jediný den, jediný nerv, jedinou obavu, jak to dopadne.

operace

Nejprve jsem 14. července absolvovala veškerá vyšetření a měření očí, která mi ukázala zhoršení a naměření přes 4 dioptrie na obou očích. Doktoři mi po delších a důkladných vyšetřeních (za které děkuji), řekli, že operaci nic nestojí v cestě. A tak jsem se rovnou objednala na termín, 22.srpna, který mi přišel ještě dost daleko. Řekla jsem si, že do té doby si načtu veškeré informace a rizika s tím spojená. Ale uteklo to tak rychle, a den operace se blížil. Nebyla jsem nervózní i navzdory tomu, že se mě každý pořád ptal, zda do toho chci skutečně jít a zda se nebojím. Ve skrytu duše jsem se opravdu bála, ale nějak jsem si to nepřipouštěla. Věděla jsem, že to chci podstoupit, a že mě odradí jedině nesouhlas lékařů (což se nestalo).

Skutečně jsem v den operace dojela na kliniku Gemini a absolvovala operaci. Pořád mi to nějak nedocházelo, dokud jsem neležela na sále, a nesvírala plyšovou brokolici, která měla být mým parťákem na následujících 20 minut.

Nebudu vám lhát, nebyla to příjemná operace, ale nebolelo to. Kdo na tom byl, mi dá zapravdu. Akorát musíte u obou očí vydržet celkem dost nepříjemný tlak, kdy se vám snaží na 25 sekund doktoři začtlačit oko a co nejlépe se k němu dostat. Ale není to nic, co se nedá zvládnout. Po té už samotný zákrok na každé oko trvá jen pár minut, a vy odcházíte ze sálu rovnou domů. U mě se operovali obě oči naráz, ale vím, že někomu se operují oči postupně. Já jsem ráda, že jsem to zvládla vše najednou a je to už naštěstí za mnou.

Neříkám, že to bylo příjemné, alespoň co se týče počátečního tlaku na každé oko. Ale zvládla jsem to já, zvládne to každý. Poté už nic necítíte, protože vám sestřička před zákrokem znecitliví oči speciálními kapkami. Takže o žádné bolesti tu nemůže být ani řeč. 🙂 

současnost

Nyní jsem třetí den po operaci a vidím skoro jako rys. Vím, že to ještě není ideální, ale oči by se měli postupně uzdravovat a vidění by se mělo zlepšovat každým dnem. Už teď sedím alespoň na chvíli u svého notebooku a sepisuji pro vás tento článek.

Chci tímto textem podpořit ty z vás, kdo o tom uvažujete, ale ještě jste nenašli odvahu. Já nelituji, ani času, ani peněz, ani nervů, šla bych do toho znovu. Pro mě to je splněný sen, který se proměnil ve skutečnost. A jsem šťastná, že konečně vidím jako nikdy.

 

A jestliže máte jakékoliv otázky ke klinice, vyšetření, operaci, nebo pooperační situaci, klidně mi napište. Ráda zodpovím vše. 🙂

 

3 thoughts on “LASEROVÁ OPERACE OČÍ.”

  1. Jééj, já ti závidím. 🙂

    Nejdřív se chci zeptat, kolik tě operace obou očí stála. Přítelův brácha platil snad 16 000. Vezli ho domů a byl šíleně citlivý na světlo.

    Jsou teda předoperační vyšetření. Pak samotná operace. Potom se dávají několik dnů kapky? A pak by to vše mělo být ok?

    A teď k tématu. Když mi doktorka ve 4. třídě řekla, že budu muset nosit brýle. Probrečela jsem snad celé odpoledne. Proč? Proč já? A dosud mi přjde, že brýle ke mně nepatří, přjdu si prostě mnohem hezčí bez nich a víc sama sebou.
    Brýle mě štvou, dost se mi mastí nos, pořád je mám upatlané, sjíždějí mi z nosu, když mi to v optice opraví, tak je to pak brzy to samé, na nose mám otlaky, na fotkách se snad neustále lesknou, takže mi ve většině případech nejsou vidět obě oči, kdybych se malovala, stejně by to lidé na první pohled přes brýle ani nepoznali. Jediné výhody, co brýle obnáší jsou, že vypadám možná víc chytře a že mi dolní část zakrývá někdy kruhy pod očima … a to že vidím. 😀
    Kontaktní čočky mám, ale nosím je v podstatě jen na motorce, protože se mi brýle pod helmu nevejdou. Čočky ulehčují mému nosu, ale hlavě moc ne, protože čočky můžu mít tak 4 hodiny, pak mě totiž oči začnou bolet a trošku někdy i hlava. Hlavně mám cylindry – snad nějaké to špatné zakřivení čočky 😀 abych nekecala teda. Takže u čoček mi to očařka udělala tak, že mi trochu navýšila dioptrie, aby se to vyrovnalo. Znám holku, co jí po čočkách taky bolí oči, zrudnou jí, ale brýle za žádnou cenu nosit nebude. Pak znám další slečnu, které se díky fukaru na vlasy v plaveckém bazénu přiškvařily čočky na oči.
    Znám plno lidí, co na operaci očí byli a jsou spokojení. Tehdy, když přišel náš češtinář do školy bez brýlí s bílými řasami, a na nás dotaz bez čoček, bylo mi jasné, že taky budu po operaci toužit. Když jsem před pár lety na to téma navázala, tak táta začal vyšilovat, že zrak mám jenom jeden, měla bych si ho vážit, že operace obnáší dost rizik, že přeci nechci být slepá. … A tím se to asi nějak utlo.
    Na internetu jsem četla, že právě ti co mají cylindrické zakřivení, pak po operaci mají problémy. Někde zase bylo, že i těm co mají cylindry to pomůže, že v dnešní době se dá pomoct každému. Je to šílené. Nevím čemu věřit. Samozřejmě nejlepší bude, když o tom začnu vážně uvažovat a taky budu mít dostatek financí, si dojít na vyšetření. Věřím, že by na operaci poslali někoho, o kom vědí, že by mohl mít problémy.

  2. Já o operaci očí sním také, protože mi nošení dioptrických brýlí (nebo čoček) hrozně překáží a chtěla bych se jednou ráno probudit a vidět! 🙂 Je super, že sis to splnila a opravdu to funguje. Protože jsem několikrát slyšela (i od kamarádky), že se operace nepovedla. A také se bojím právě té operace, že to bude nepříjemné, bude to bolet, ale věřím, že to za to bude stát 🙂 Tak doufám, že i já se jednou dočkám a půjdu tam bez strachu!

  3. Já se ani nějak nebojím toho, že by to bolelo. Vím, že operace jsou nepříjemné. Ale fakt se bojím toho, že by se to nepovedlo a já zůstala třeba slepá. :/

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.