KRÁSA JEŠTĚ NIKDY NEBYLA TAK DĚSIVÁ.

Přináším další recenzi na knihu, tentokrát je to dobrodružný román Sběratel motýlů od Dot Hutchinson.

V názvu článku se objevuje citát z obalu knihy, který představuje děj a přitom neprozradí víc, než je nutné. A přesto vás tahle jediná věta dokáže uchvátit natolik,  že se budete chtít začíst a dozvědět se celý příběh. Rozhodně buďte připraveni na to, že se nejedná o lehké a nenáročné čtení, ale naopak o pěkně temnou a záhadnou zápletku, na jejímž závěru se vám bude tajit dech, jak to celé dopadne.
Celou knihou nás provází symbol motýla, ten se objevuje nejen na obálce, v názvu, ale po celou dobu děje.
Motýl je označován jako zvíře moci, symbol změny, duše, kreativity, svobody, radosti a barev.
V knize se objevuje velký paradox. Motýl jako svobodně zvíře, je zde uvězňován, trápen a týrán v zajetí. 

Autorka:

Dot Hutchinson je americká spisovatelka, která se netají tím, že miluje bouřky, mytologii, historii a filmy. Je autorkou románu A wounded Name, který se inspiroval Hamletem od Shakespera. A nyní přichází s dalším literárním počinem, a tím je kniha Sběratel motýlů, která získala ocenení Goodreads Choice Awards za rok 2016 v kategorii horor. A rovnou se můžeme těšit na pokračování, neboť je to první z připravované trilogie. Další v sérii Sběratel vyjde v roce 2018. Musíme si počkat, ale máme se na co těšit.

Obsah:

Dostáváme se k velmi temnému případu, který nemá obdoby. Agenti FBI Victor Hanoverian a Brandon Eddison musí vyřešit opravdu otřesný případ. Úvod nás přivede do vyšetřovací místnosti, kde sedí mladá dívka, která ze začátku neřekne slovo, ale postupně se rozmluví o svém příběhu…
… ve kterém se objevuje izolovaná zahrada se sbírkou motýlů – mladých žen, které byly uneseny a postupně vražděny. A v hlavní roli tzv. Zahradník, což, jak se na první pohled správně zdá, není jeho pravé jméno. Maya, jak dívku oslovují, začíná vyprávět příběh o něm, o své minulosti, o chvilkách které si pamatuje, až do současného okamžiku. Pomalu odkrývá svůj život, svá tajemství, své hrůzné zážitky. To jak byla nemilované dítě, jak si jí rodiče nevážili a proto se jí vzdali. Jak se ukazuje, je na svůj věk opravdu inteligentní a velice odvážná.
Střetávají se zde dvě dějové linie i dvě místa, přítomnost i retrospektiva. Kniha jako celek je pak rozdělena na tři části, označenými římskými číslicemi. Nečekejte ale žádné deníkové zápisy, nebo pojmenované kapitoly. Zpočátku se to může zdát chaotické, ale čtenář se opravdu brzy uvědomí, že místa a příběhy jsou odděleny motýlky.
Oba dva agenti se snaží zjistit o této situaci více, Jeden z nich Maye věří, a zamlouvá se mu,i navzdory, že by se dívka mohla skrývat pod falešnou identitou. Zatímco ten druhý je netrpělivý a tápe, zda by mohla mít dívka v oněch vraždách prsty.
Jak je to všechno ve skutečnosti? Co se vlastně stalo? Kdo jsou všechny ty dívky a kde se skrývaly? Kdo je Zahradník? A kdo je Maya, nebo jaké je její pravé jméno? Odpovědi na tyto a další otázky najdeme jedině v knize.
Celý příběh je vyprávěn ve dvou rovinách – zážitky a vzpomínání je zaměřeno z pohledu mladé dívky Mayi a vypráví ho v první osobě, další vyprávění z vyšetřovací vazby a současnosti jsou vyprávěna ve třetí osobě.

Názor:

Kniha je podle nejrůznějších poznatků přirovnávána k Hannibalu Lecterovi, s čímž musím nesouhlasit.
Příběh je to napínavý, tajemný a plný očekávání. Ale nebyl to takový krvák a horor, jak jsem na začátku doufala. Myslela jsem, že tam bude daleko více drsnosti, krveprolití a hrůzných scén. Neříkám, že mne to zklamalo, ale přijde mi to celkem povrchně popisováno. Nejde to tak do hloubky, jak bych asi čekala. I tak mě příběh bavil a četl se dobře. A zaručeně se těším na další dva díly, které věřím, že autorka posune o něco dál.

Máte tipy na další hororové knihy? Sem s nimi. Budu za ně ráda. 🙂

0 75 100 1
75%
Average Rating

Podle různých srovnání se příběh dost často připodobňuje k Hannibalu Lecterovi, což je podle mého dost zdánlivé připodobnění, které má daleko k pravdě. Ve skutečnosti je to napínavá, tajemná kniha, která odkrývá příběh plný únosů i vražd dívek, ale za mě existují daleko temnější a drsněji popsané horory.

  • 75%

1 thought on “KRÁSA JEŠTĚ NIKDY NEBYLA TAK DĚSIVÁ.

  1. Jelikož horory moc nemusím, nečtu ani hororové knížky 😀 Jediná trochu hororová kniha, kterou jsem kdy četla byla – Rozdělená srdce. Zde byla láska, tajemno a chvílemi horor v jednom.

    thewaybya.blogspot.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.