JÍDLO JE LÁSKA.

Odjakživa jsem byla velkou milovnicí jídla. A jako téměř každá z nás, jsem si prošla nejrůznějšími dietami a stravovacími návyky. Jako malá jsem hubnutí a nadváhu neřešila. Proč taky. Sice jsem jedla dost, ale zároveň i hodně běhala po venku, takže jsem neměla o spalování nouzi.

Pak ale přišla puberta a všechno se změnilo. Začala jsem se vyvíjet a zakulacovat. Myslím, že dost tomu pomohla také antikoncepce. Ale to je téma samo o sobě, a o tom (a o své pleti) se rozepíšu až jindy.

Pohyb pořád byl, začala jsem to ale moc prožívat, nejen to, jak se hýbu, ale i stravovací návyky. Někdy to bylo peklo. Prošla jsem si roky hubenějšími, i těmi s kulatějším obličejem. Kolikrát jsem se za sebe a své tělo styděla. Měla jsem pocit, že se nemohu ukázat nikde v plavkách na koupališti, ani v uplějším tričku. Byla jsem směšná. Sobě, a možná i okolí. Nikdy jsem nebyla anorektička, bulimička, ani jsem podobné poruchy neprožila. To ale nic nemění na tom, že jsem mnohdy neměla logické a smysluplné uvažování. Někdy jsem to prožívala tak moc, že jsem si zakazovala jíst po páté hodině, jedla jsem opravdu stritkně jen jablka nebo rajče, a samozřejmě jsem měla brzy hlad a pak jsem se přecpávala. Zároveň jsem ale věřila, že ovocné jogurty, slazené džusy a další pochutiny mě spasí. Jak jsem tomu všemu věřila a hltala nesmyslné reklamy a kecy na internetu.!

Dnes mě mrzí, čemu všemu jsem nesmyslně naletěla a nechala se oklamat. Nezkusila jsem oslovit někoho zkušenějšího, aby mi poradil. A o to víc, je mi líto dnešních mladých slečen, které si prochází tím samým. A možná, že i horšími věcmi, když vezmu v úvahu dnešní „ideály krásy“, které jsou prezentovány na sociálních sítích. Je mi z toho až do breku a jsem ráda, že tohle jsem v pubertě jako „vzor“ neměla.

Za sebe jsem skvělé dětství, pubertu i dospívání, bez internetu a odrazu sociálních aktivit ostatních mladistvých. A vyrostla jsem v silnou, mladou ženu, která má kila navíc, ale už to tolik neprožívá. Naopak, vzala jsem se srdce za to, jaká jsem. A nyní už nemám problém si vzít šaty, uplejší tričko, nebo plavky, a jít mezi lidi. Proč taky. Jsem to já. A největší oporou je můj přítel, který mi to dokazuje každý den. Jsem milována jaká jsem. A to je oč tu běží.

Navíc jsem se konečně po letech dřiny svěřila do rukou odbornice, a hubnutí jde najednou lépe, než když jsem se v tom topila sama. Ale o tom až v dalším článku. 🙂 Tím jsem chtěla říct, abyste se všichni měli rádi takoví, jací jste. A neřešte to, co vám ostatní předkládají. Protože žádná, ani ta našpulená vychrtlina z instagramu není dokonalá. To si opakujte. 🙂 Dokonalí jste vy, protože jste reální, a nemáte potřebu ze sebe dělat někoho jiného. 

7 thoughts on “JÍDLO JE LÁSKA.”

  1. Já svou váhu moc neřeším, ačkoliv znám hodně lidí, kteří by se na mém místě utápěli v depresích. Snažím že jíst relativně zdravě, ale zase třeba řízek si jednou za čas dám 😀 Jsem se sebou spokojená a naprosto souhlasím s poslední větou – dokonalí jsme my, protože jsme reální. Moc hezký článek!

  2. Člověk by se měl mít rád takový, jaký je 🙂
    Snažím se o to, aby už jsem neřešila jídlo.. začala jsem cvičit a to mi teď hodně pomáhá^^
    Krásný článek 🙂

  3. Já ty kila taky nějak extra neřeším, ne že bych neměla chvíle, kdy jím zdravě a dodržuji nějaké ty diety, ale pak to přejde a já si zase ráda tu tabulku čokolády dám. Nezáleží na ostatních, hlavní je, že ty se ve svém těle cítíš dobře 😉

  4. Bohužel v dnešní době je vzorem všeho – dokonalost – a to je více než zlé. Dnešní svět a společnost nám říká, že je nutné být jako „ostatní“. Dle mého bychom se hlavně měli zbavit všech společenských nálepek jako například „tlustá/ý“; „vychrtlá/ý“; „hloupá/ý“; „divná/ý“; … Je těžké tuto „katastrofu“ zastavit, ale můžeme začít u sebe, jednou tak můžeme vychovat i vlastní děti a když nás bude dost, třeba to zastavíme. Každý je totiž perfektní takový, jaký se narodil a to bychom si měli všichni na tomto světě uvědomit.

  5. Já tedy s nadváhou problémy nemám od mala sportuji a reprezentuji náš tým volejbalistů. Ale nikdy jsem i přesto nedržela dietu nebo tak něco. Spíš naopak jsem se vychvalovala tím, jak si mohu vzít, co chci bez zábran. Poslední dobou, ale hodně zjišťuji, co v různých jídlech je (vitamíny, éčka,…) spíš pro zajímavost než pro to abych přestala žít svým mottem. „Budu jíst vždy to, co chci“

    pac a pusu, Tánička
    blog: tanicka04.blog.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.