JAK JSEM SI SÁHLA NA DNO A DOŠLA NA VRCHOL.

Prodloužený víkend jsem strávila na horách, konkrétně v Krkonoších. Jiní si užívali klid a pohodu volného dne. Já jsem zvládla vyšlápnout na Sněžku v dost těžkých podmínkách a sáhnout si na samé dno. Ale dokázala jsem si, že na to mám. A konečně jsem na sebe jednou byla zase pyšná.

Páteční den 17. listopadu je významný z mnoha ohledů. Pro mě byl ten letošní opravdu výjimečný. Vydala jsem se s přítelem zdolávat Sněžku. A to by nebyl on, aby nám to nevymyslel náročné. Já už ho znám, a proto jsem se snažila připravit psychicky i fyzicky. A že jsem se tentokrát nachystala opravdu důkladně. Koupila jsem teplé vybavení, co jsem neměla, mi půjčil, a mohli jsme vyrazit. Po deváté hodině ráno jsme už byli v Peci pod Sněžkou, odkud jsme spolu pěšky vyráželi vstříc novému dobrodružství.

Původně jsme plánovali jít po červené přes Obří důl a Obří sedlo až na vrchol – ale po nedávné vichřici tam jsou stále popadané stromy, a vstup jen na vlastní nebezpečí. Proto jsme se rozhodli jít oklikou, po žluté, přes Výrovku a Luční boudu. Bylo to delší, ale o něco málo nebezpečnější. Ale i tak pěkně náročné.

A počasí nám to rozhodně nechtělo usnadnit ani trochu. Hustá mlha, spousty sněhu a silný vítr, to na nás čekalo u vrcholku.

Já nejsem žádný pecivál, nebo se za něj aspoň nepovažuji. Myslím si, že jsem člověk, co rád sportuje, snaží se žít aktivně, ale na druhou stranu mám ráda i klidný a relaxační víkend. Přítel to má podobně, ale i tak má víc natrénováno, a má rozhodně lepší kondičku. Proto jsem se „výletu“ obávala. Jestli mu budu stačit, zda to zvládnu až nahoru, udýchám to, a nezačnu se vztekat a nadávat (jako se mi to někdy stává, když mám pocit, že bych to raději vzdala, sedla si a brečela, když mám pocit, že to je nad mé síly).

Ale nebylo to nad mé síly. Zvládla jsem to. Až na vrchol. Sáhla jsem si na své dno, ale dokázala jsem ujít pěšky na Sněžku.

Člověk se asi častěji podceňuje a má hned pocit, že to raději vzdá, než aby bojoval do samotného konce. I já mám někdy takové stavy. A tady bylo dost zlomů, kdy jsem si řekla, že bych se raději otočila a šla zpět. Ale chtěla jsem to dokázat příteli, a hlavně sobě. Přála jsem si, aby byl na svou holku pyšný.

Teď už na vše vzpomínám jen s úsměvem. A těším se, až se tam spolu (ruku v ruce) vydáme v létě. Konečně se budu moci rozhlédnout, užít si okolí, a tu nádhernou krajinu, kterou Krkonoše nabízí. Protože, i když to byl pro mě výkon, a hnal mě pocit, že dojdu vrcholu, z okolních krás jsem neměla nic. Doprovázela nás silná mlha, sníh, a vítr, který každým krokem sílil. Každé roční období má něco. I tak mám raději zimu, sníh a zimní krajinu, která umí opravdu kouzlit. 

Jsem pyšná na sebe, na svého přítele, na to, že do toho se mnou šel a nevzdal ani první ani poslední metry. Snad i on to cítí podobně. A má z toho pořád tak skvělý pocit a euforii jako já. p.s. v neděli jsme slavili první výročí vztahu. Nejlepší víkend s nejlepším mužem.

A jak jste trávili prodloužený víkend vy? 🙂

2 thoughts on “JAK JSEM SI SÁHLA NA DNO A DOŠLA NA VRCHOL.

  • Listopad 20, 2017 at 9:31 am
    Permalink

    To je super nápad na výlet, tam bych přítele asi nedostala. On taky není žádný pecivál, ale tohle by na něj bylo už moc, kdyby to šlo, vyjel by nahoru lanovkou 😀 My jsme se v sobotu rozhodli jet relaxovat do sauny. A v neděli jsme se prováleli na sedačce u filmů, takže uznávám, že to trochu vypadá, že peciválové jsme, nicméně opak je pravdou 😀

    Reply
  • Listopad 22, 2017 at 1:55 pm
    Permalink

    My s přítelem měli víkend relaxační. Gratuluji k výšlapu! Já byla na Sněžce tuším 2x a bylo to tedy dost náročné. Na výhled jsem též neměla moc štěstí, tak snad někdy. Též gratuluji k výročí! Nás za chvíli čeká rok a půl 🙂 Přítel je na tebe určitě pyšný!

    http://www.thewaybya.blogspot.cz

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *