HONBA ZA „IDEÁLEM KRÁSY“?

Tenhle článek je možná pro holky, ale já věřím, že se v něm najde i spousta kluků. Musím se svěřit, že jsem jedna z mnoha holek, které se vždy honily za něčím, čemu se dá říkat „ideál krásy“. Za svoje dospívání jsem zkusila nejrůznější diety, pročítala velké množství „babských“ rad, a zajímala se o různé trendy v rámci stravování. A nikdy jsem nenašla ten ideální směr, ani nebyla spokojená. Za čím jsem se to vlastně celé roky honila? Na to dodnes nedokážu odpovědět.

Od dětství

Jako malá jsem nikdy moc neřešila stravu. Jedla jsem jednoduše to, co jsem chtěla. A bylo mi to jedno, tělo se vyvíjelo tak, jak mělo. Byla jsem pořád hubená, protože jsem měla hodně pohybu, žila zdravým aktivním životem, lezla po stromech, stavěla bunkry a žila na čerstvém vzduchu (bez mobilu i počítače). A bylo to skvělé dětství, ale to je na jiné téma. 🙂 Zkrátka jsem byla normální holka, která dospívala a nic neřešila.

Od střední

O stravu a hubnutí jsem se postupně začala zajímat až na střední. Moje vrstevnice už dávno řešily líčení, první lásky, ale i váhu, jídlo a podobné věci. A tak jsem nechtěla být pozadu. Navíc jsem ve druháku celkem přibrala, a bylo to pro mě věc, kterou jsem neustále řešila, kdykoliv jsem prošla kolem zrcadla. Postupně jsem zakusila nejrůznější trendy mezi dietami. Snažila jsem se změnit, líbit se, a bojovat za své hubenější já. Je pravda, že jsem nikdy nebyla úplně spokojena sama se sebou snad celou pubertu, po fyzické, i psychické stránce. Nízké sebevědomí jsem měla vždy na rozdávání, a ani vlastně nevím, kde se to pokazilo.

Současnost

Dnes pořád cítím, že nejsem maximálně spokojená. Neustále řeším jídlo a váhu, ale není to tak radikální. Už vím, že to není o žádných dietách, hlídání si kalorií a počítání. Je to o tom jíst dobře, pravidelně a dokázat sem tam zhřešit. Do toho se občas pohybovat, a neřešit každou kalorii, která mi přijde pod ruku.

Trápením s váhou si (nejen) v dospívání projde asi každá holka. Jenže v dnešní době instáčů, krásy a vzhledu, jak je prezentována, to jde asi těžko. Je to smutné.

S jistotou mohu ale říct, že už nejsem ta holka co v pubertě. Sebevědomí mi s každým dnem roste. Už jen proto, že mám skvělého partnera, který mi neustále opakuje, jak jsem krásná a úžasná zkrátka taková, jaká jsem. Má mě rád i nenamalovanou, i ráno po probuzení, a neřeší, jestli mám velká prsa a plnější boky. Naopak, je za ně rád a já to na něm vidím, jak se chová a jak se na mě dívá. Dřív jsem si neuměla představit, jaké to je, když vás partner bezmezně miluje proto, jaká jste a nesnaží se vás změnit. A to je nejlepší lék na spokojený život, ale také upřímný a kvalitní vztah. A já mu za to děkuju. Možná bych bez něj byla neustále v depresích a honila se za tím tzv. ideálem.

Věřte, že ve mě neustále hlodá takový vnitřní hlásek, který mě nutí být s něčím nespokojená. Ale snažím se ho ignorovat, a užívat si to, kým jsem a jak vypadám. Důležité je mít se ráda. A přijmout nedokonalosti.

 

 

 

 

logo z webu www.zanormalniholky.cz

#zanormalniholky (Znáte tenhle projekt? O něm až v příštím článku)

A jak to máte vy? Jste se sebou spokojeni?  

One thought on “HONBA ZA „IDEÁLEM KRÁSY“?

  • Listopad 10, 2017 at 4:04 pm
    Permalink

    No moc nejsem se sebou spokojena. Na střední jsem vážila o 10 kilo víc, teď jen to zas nedostat zpátky a ještě něco zhubnout, ideálně tak 5 kg, a zpevnit. 😀

    Reply

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *