Hodinky, které měří i spánek.

 

Dlouho jsem hledala spolehlivé sportovní hodinky, které zvládnou x funkcí, a budou dobře vypadat. Našla jsem je. Ale pořád jsem v procesu testování 🙂 Zatím je zkouším teprve první týden, ale už teď jsem víc než maximálně spokojená. Jedná se o značku XIAOMI MI BAND 2.

Co všechno umí? 

  • čas, přesný krokoměr, ušlá vzdálenost za den v km, počet spálených kalorií
  • OLED displej s výbornou čitelností i na slunci
  • Skvělá výdrž na jedno nabití – až 30 dní (zatím používám 4. den a jsem pořád na 90 %)
  • senzor srdečního tepu (pouze ale za klidového stavu, nezměří vám to při běhu)
  • Kvalitní a přesný monitoring spánku – vidíte, kolik jste spali, kolik času z toho vám zabral hluboký spánek, kolik minut jste byli vzhůru apod.
  • navíc je odolný proti vodě (můžete si mýt ruce, nebo se sprchovat s hodinkami)
  • Bluetooth (propojení s mobilem přes aplikaci – kde máte dostupné další funkce)
  • budík, upozornění na příchozí hovor nebo SMS na vašem telefonu
  • oznámení o tom, že dlouho sedíte, a měli byste se protáhnout
  • nabíjení přes USB, možnost změnit vzhled a barvu náramku
  • a další ….

Co by to bylo za sportovní hodinky, kdyby k sobě neměli spolehlivou mobilní aplikaci. Tato se jmenuje Mi fit, a je kompatibilní jak s Androidem, tak s IOS. Za mě je to skvělá aplikace, která má další spolehlivé funkce, které rozhodně ocením.

Ukáže mi například to, jak dobře, či špatně spím. Zpětně se mohu dozvědět, kdy asi jsem usnula, jak dlouho jsem spala, kolik z toho mi zabral hluboký spánek, nebo i kolik minut z noci jsem byla vzhůru. Zvládnou toho opravdu spoustu.

Pokud přemýšlíte o podobném zařízení, za sebe mohu doporučit i po týdnu testování, nejen kvůli funkcím, ale i ceně, která je více než optimální. Za měsíc napíšu další, rozšířenější recenzi, ale už teď hodinky splňují vše, co jsem od nich očekávala, a daleko více.

 

A co vy? Nemáte zkušenosti s touto značkou?  🙂 

ROK 2017 v BODECH.

Další rok je za námi, a já bych ráda shrnula v pár bodech několik pro mě zlomových a zásadních okamžiků, které se v mém životě za těch 365 dní udály. Za mě to byl naprosto neskutečný blázinec a životní koloběh, a s ním navždy spojené tyto konkrétní mezníky:

  • odevzdání diplomové práce
  • první dovolená s přítelem (u moře v Řecku)
  • úspěšné zakončení magisterského titulu
  • změna práce – a částečný přesun do Prahy
  • roční výročí s přítelem
  • stěhování do pražského bytu
  • promoce a definitivní zakončení školy
  • první malování a budování společného domova
  • už definitivní přesun z Kutné Hory do Prahy
  • druhý silvestr s přítelem, a první ve společném bytě
  • první společné divadelní představení
  • nová práce, nové bydlení = nové začátky

Ano, během jediného roku se toho událo tolik, tolik dobrého, co mě posunulo dál. Zlomové bylo hlavně ukončení studia, studentského života a definitivní přesun mezi pracující a dospělácké žití – placení nájmu, vaření, starání se o přítele a budování vlastního domova. Ale nejen to, každý jediný bod mi dal mnoho, a nelituju ani jednoho. Naopak.

Možná se to někomu zdá banální, nebo jste si tím prošli už dávno, a nyní už řešíte jiné životní kroky. Ale pro mě to byl další důležitý a zlomový rok, a za nic na světě bych ho neměnila.

A co plánuju na letošní rok s číslem 2018? Vlastně nic zásadního, ale už teď jsem plná nadějí a očekávání, že to bude skvělé.

Rozhodně to bude další velká výzva. První společné bydlení, budování vlastního domova, a další skvělé zážitky a okamžiky ruku v ruce. Čeká nás s přítelem opravdu spoustu poprvé. A na každé jednotlivé se těším. I na ty první společné hádky v bytě 🙂

Předsevzetí a cíle už dávno neřeším. Řídím se tím, co je teď a tady, a snažím se splnit si své sny. A být šťastná. Ne zítra, ani za měsíc, ale právě teď. ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK. Ať je tak dobrý, jak chcete vy sami 🙂 

PĚTADVACÍTKA NA KRKU.

Už od června je mi 25 a já tak nějak pořád balancuju nad tím, co všechno jsem za to čtvrt století zažila. Co vše je snad přede mnou a co bych si chtěla splnit. Pamatuji si to jako včera, co mi bylo 15 let, a já si říkala, že lidé nad dvacet mi přijdou staří, a že si s nimi nemám o čem povídat. A je to tu. Mě je přes dvacet, a často teď poslední dobou myslím a přemítám, jaké jsem měla dětství, dospívání, a jaká jsem nyní. Co vše se změnilo, a co je naopak stejné. Zda já jsem stejná. Jedno vím ale jistě, snít jsem nikdy nepřestala.

Pokračování textu PĚTADVACÍTKA NA KRKU.

SEDMERO TIPŮ STUDENTŮM.

(studijní nostalgické fotografie – vlevo naše kolejní úbory, a vpravo jak jsme se s kamarádkou loučily s naším studentským dvouletým životem na koleji) 

Už od června nejsem školou povinná, ale vím, že mnoho z vás hned po novém roce, nebo možná ještě letos, čekají zkoušky a tolik neoblíbené studijní období. A pro některé to můžou být první zkoušky, první písemné termíny, nervy a stresy. A proto jsem se, jako správný mazák, rozhodla sepsat pár postřehů, které jsem za těch 6 let pochytila. Snad se budou aspoň malinko hodit.

Pokračování textu SEDMERO TIPŮ STUDENTŮM.