LETĚT LETADLEM.

Včera jsem opět seděla v letadle a vznesla se nad mraky, a tak je myslím čas, napsat tento článek… 

Vždy jsem byla člověk, který měl skoro až panický strach z létání. Jen ta představa, jak nejsem na pevné zemi, mě děsila. Nevěřila jsem, že někdy usednu do letadla. Navíc jsem už viděla spoustu filmů a četla katastrofické články. Byla jsem zatvrzelá, že tento krok nejspíš nikdy neudělám. Ale ono se to stalo. Loni v létě jsem byla letecky v Řecku a tento víkend jsem strávila v Kodani, kam jsem si také zaletěla. (o krásné zemi Kodaň ale až v dalším článku, protože si to zaslouží samostatné vyprávění).

Pokračování textu LETĚT LETADLEM.

BYDLENÍ – KROK ZA KROKEM (JAK SE BYDLÍ VE DVOU).

Už dlouho jsem snila o tom, jak se osamostatním a budu bydlet sama. Táhne mi už na 26 let, a poslední tři roky jsem si říkala, že přece do 30 nemůžu zůstat s rodiči. Snila jsem o svém vlastním království. Chtěla jsem pomalu budovat svůj vlastní domov a přetvářet si ho k obrazu svému. 

Ale i moje představy se různě měnily a dospívaly, stejně jako já…. 

Pokračování textu BYDLENÍ – KROK ZA KROKEM (JAK SE BYDLÍ VE DVOU).

HUBNUTÍ JE VĚDA?

 

maturitní plesy dělí jeden rok  – leden 2017 versus leden 2018 

Spoustu lidí mě už roky kritizovalo a zároveň podkopávalo nohy. I vlastní členové rodiny mi nebyly oporou, jakou bych si vždycky přála. Byla jsem neustála demotivovaná, a myslela jsem, že nikdy nezhubnu. Nechtěla jsem to dělat pro nikoho jiného, než sama pro sebe. Neustále jsem měla pocit, že začínám odznova pokaždé, když jsem zhřešila. Nový rok byl pro mě vždy jasným cílem a startem začít nanovo. Ale pokaždé jsem někde ztroskotala. Hlavně jsem na to byla sama. Měla jsem pocit, že to nikdy nezvládnu. Ale už si to nemyslím. 

výživová poradkyně mi pomohla a otevřela oči.  Konečně vím, že člověk na to nemusí být sám. Stačí malé popostrčení k vysněnému cíli.

Ukázalo se, že to není tak nereálné. A že je to naopak docela jednoduché a logické, když člověk ví, jak to dělat správně. Vlastně stačilo trošku upravit jídelníček (protože zdravě jím už několik let) a především zmenšit porce a udělat je pravidelnější.

Já sama jsem měla ze začátku pochybnosti. Ale ubývající centimetry, pomalu se snižující číslo na váze, ale především i fotografie, které nyní vidím jako jasný důkaz, jsou dost pádné výsledky. Mohu si konečně trošku oddechnout a říct, že to skutečně jde. Jen člověk musí chtít mít vůli a motivaci, a snažit se. Samo to nepůjde nikdy. Nic víc v tom není. 

 

p.s. můj přítel se nemění. naopak je pořád stejně krásný a dokonalý. 

A VY NEMÁTE 20LETOU PRAXI?

Když člověk hledá práci, může se to zdát jako nadlidský úkol. A co teprve když hledá čerstvá absolventka? Na základě zkušeností mých, nebo lidí z mého okolí, jsem sepsala v bodech pár věcí, které jsem za loňský rok pochytila, a co mě zarazily, rozesmály (rozbrečely?), zkrátka jsou většinou nad mé chápání.

Pokračování textu A VY NEMÁTE 20LETOU PRAXI?

VÝZVY PRO ROK 2018

Nikdy jsem nebyla ta, co by si dávala velká předsevzetí, která po měsíci uhasla. Spíše se zaměřuji na cíle a sny, kterých chci dosáhnout a které bych si chtěla splnit. Vím, že některé jsou bláhové a nesplní se. A ty tu rozepisovat ani nebudu. Ale na některé bych mohla dosáhnout. A věřím si, teď už jo. A pokud se mi nepodaří si je splnit letos, mohu se k nim alespoň zas o krok přiblížit. Že ? 🙂 Nebojte se mít sny, plnit si cíle, a dělat to, co vás baví. Život není jen o tom, co musíte, nebo byste měli. Já jsem byla vždycky bojácná, a nechávala jsem druhé, aby mi do spousty věcí mluvili. Ale už nechci. Chci být taková, jaká jsem, a plnit si to, co chci 🙂 Možná mé sny nejsou tak zajímavé, ale pro mě jsou důležité.

 

NAUČIT SE POŘÁDNĚ FOTOGRAFOVAT 

Mám fotoaparát, už dlouho a baví mně to. Nejraději fotím krajinu, a místa, kde se zrovna nacházím. Proto tak miluju cestování, a poznávání nových destinací. Ale ať už fotím cokoliv, vím, že to není ideální. Jasný, už vím, co je clona, ISO a čas. Ale ráda bych to uměla i v praxi a dokázala si nastavit ideální expozici při neideálním světle. Chtěla bych v tom být dobrá. Akorát, že nevím, zde pořádně začít. Mám olympus E-M 10. Je to dobrý foťák, jen za ním stojí osoba, která ho neumí ovládat. Co vy? kde jste se třeba učili fotit? Jak jste začínali? Nemáte nějaký rady pro laika ?

DOPILOVAT ANGLIČTINU 

Při studiu jsem poslední tři roky zanedbávala angličtinu, a věnovala jsem se francouzštině. A je to celkem znát. Sice rozumím opravdu dobře, koukám na seriály s anglickými titulky, a nebo čtu anglické knihy. Když poslouchám, rozumím, ale s tím mluvením je to horší. A já se toho bojím. A nechci, aby to tak bylo. I pro moje zaměstnání by bylo lepší, abych na sobě začala více pracovat. Hledám nějaké rozumné a účinné kurzy, kde bych se nebála mluvit. Nebo stránky a e-learningy. Nevíte o něčem? Jak se opravdu donutit, aby mě ten jazyk bavil? 🙂

VÍC SE HÝBAT A ZPEVNIT TĚLO

jasný, zní to jako klasický předsevzetí do nového roku. Ale není to tak. Musím se přiznat, že pořádně hubnout jsem začala od prosince. Našla jsem si výživovou poradkyni, která mi sestavila jídelníček na míru, a podle něj jedu už dva měsíce. A výsledky? Ano, už hubnu. Konečně po letech, kdy jsem na to byla sama a nešlo to. Na jednou, s odbornicí to jde skoro samo. A to nemám téměř žádný pohyb. Už i okolí si všímá, že mám hubenější tváře, a menší boky. I přítel mě chválí den co den. Ale i přesto bych se letos chtěla zaměřit především na více pohybu a zpevnění některých partií. Vím, že hubnutí jde, a proto chci pokračovat dál. Časem třeba ukážu fotky před a po. Když se odvážím 😀

NAJÍT SI ZAJÍMAVÝ KONÍČEK

Pořád nadávám, že nestíhám, a přesto bych si chtěla najít nějaký koníček, u kterého zůstanu. Nejraději bych objevila partu holek, která chodí společně do fitka, na jógu, nebo na nějaké společenské tance. Nebo jen tak nějakou kamarádku v Praze (kam jsem se teď přestěhovala), která by mě zasvětila do svého oblíbeného koníčku a záliby. Jen, jak to udělat? 🙂

VÍC SE ZAJÍMAT O KULTURNÍ AKCE

Od ledna jsem pražanda (nebo naplavenina, jak mi říkají rodiče :D). Každopádně bych se ráda více zajímala o kulturu, o divadlo, koncerty, kino a další zajímavé akce, které může člověk v Praze zažít. Vím, že jich je spousta, ale někdy je neobjevím, a nebo na ně narazím, až když už je po nich. Jsou dny a večery, kdy se mi nic nechce, a to mě také mrzí. Chtěla bych chodit víc ven. Ale myslím, že je to způsobeno i tím počasím, kdy se člověku jednoduše nic nechce. Věřím, že na jaře se to změní. Doufám. Musí.

 


VYCESTOVAT DÁL NEŽ K HRANICÍM EVROPY

Už jsem něco málo nacestovala, ale všechno to bylo po Evropě. A to mě mrzí. Chtěla bych se vydat i dál než jen do Itálie. Chtěla bych jet do Ameriky, na Nový Zéland, a zažít pořádnou cestu. Vím, že si pořád říkám, až udělám tohle, a vydělám tamto. Nemělo by to tak být. Jen se bojím, že letos to zas nebude o moc dál, a chtěla bych to změnit. Snad se mi to podaří, a budu si moci na své škrábací mapě vyškrabat i jiný kontinent. 🙂

p.s. zdroje fotografií by pixabay.com