Archiv rubriky: Zajímavé projekty

NOCLEŽENKA

Opět přicházím s potřebným projektem. To bych nebyla já, abych se nezabývala tím, kde a jak pomoct. Proč? Protože se tak trochu cítím provinile. 

Před pár týdny mě zastavil pán, zda pro něj nemám 10 Kč na nocleh, a já se mu slušně omluvila, a odbyla ho. A on byl tak milý, a odvětil, že se nemám za co omlouvat. Pak mě to zamrzelo. Když jsem se tam za pár minut vrátila, už tam nebyl. 

I to byl jeden z impulsů, proč jsem se rozhodla přispět peníze na projekt NOCLEŽENKA. Už jste o něm slyšeli?

Celý příspěvek

MÁTE UŽ SVOU DATABÁZI KNIH?

Znáte portál www.databazeknih.cz ? Pojďme si ho blíže představit pro ty, kteří ho dosud nepoznali.

Hlavní stránka profilu může vypadat třeba takto, tohle je ta moje. A co vy? Už zakládáte svůj profil? Pokud stále váháte, čtěte dál. 🙂

Na hlavní stránce profilu je vždy aktuální přehled toho, co daný uživatel čte. Tato dvě díla čtu zrovna teď já. A co máte rozečteno vy?

… jedná se o velmi užitečný knižní portál, který je tu pro každého nadšeného knihomola.

Co všechno se na webu dozvíš, a hlavně co přináší?
vlastní profil
přehledy aktuálně čtených i přečtených knih
možnost komentování, psaní vlastních názorů i recenzí
tvorba vlastních seznamů, knižní výzvy
žebříčky toho nejlepšího i nejhoršího
ukládání oblíbených autorů, citátů
doporučení díky hodnocení čtenářů
hledání knih dle žánrů, či aktualit
seznamování se se zajímavými čtenáři
…. a mnoho dalšího
Díky této stránce proniknete velmi snadno do knižního světa. Otevřou se vám skvělé možnosti propojování literatury a čtenářů.

Tak směle do toho. Stačí se přesunout na tento web a jednoduše se registrovat. A pak už sdílejte a přidávejte super tipy a komentáře ke knihám. Nebo se jen nechte inspirovat jinými čtenáři, nebo samotnými autory 🙂

Pokud už máte svůj čtenářský účet, klidně si mě přidejte, ráda s vámi budu sdílet své názory a zkušenosti literárního světa. Jsem tam jako Pistácie. Těším se na sdílení čtenářského světa s Vámi. 🙂

I ŽIVOT VE TMĚ MŮŽE BÝT BAREVNÝ.

Už je to nějaký měsíc zpět, co jsem se dostala na opravdu nevšední výstavu. Vlastně ani mě samotnou by to nenapadlo tam jít, ale dostala jsem lístky od kamarádky, a teď jsem za to moc ráda. Byla to zkušenost, kterou bych ráda doporučila dál.
NEVIDITELNÁ VÝSTAVA. Když tě vedou smysly.
možná už někteří z vás tuší, o co jde, dle názvu. Pojďme si tuto akci přiblížit.
zdroj obrázku: http://www.nrpraha.cz/program/259/neviditelna-vystava/
Na hodinu se stanete nevidomým člověkem, a procházíte jednotlivé místnosti, a dostáváte se do situací v běžném životě, ale vše prožíváte v naprosté a totální tmě (v prostředí, které je pro nevidomého naprosto běžné). Naopak pro vidomého člověka je to něco netypického, s čím se běžně nesetká. Ale pro nevidomého je to jeho denní chleba, jeho rutina, se kterou se musí vypořádávat dnes a denně. A nyní se role obrátí a nevidomý člověk provází vás, vidomé. Je to nepopsatelně neskutečný zážitek, který stojí za to.
Na vlastní kůži si vyzkoušíte hodinu v naprosté tmě, samozřejmě nejste odkázáni jen na sebe, ale i na hlas vašeho průvodce, na jeho rady a pokyny, ale i na spolupráci s kolegy, se kterými do toho „zážitku“ jdete. Zjistíte, jak se dokážete orientovat podle hlasu, jestli se dokážete spolehnout na druhé, ale především musíte věřit sami sobě.
Ze začátku jsem se upřímně docela bála. Především proto, že jsem netušila, jak to bude celé probíhat. Ale po celou dobu nás provázel opravdu příjemný hlas průvodce Ondry, který mě postupně uklidňoval, a ke konci jsem se už celkem dobře soustředila pouze na tmavý prostor, hlasy a samu sebe.
Obdivuju všechny, kteří si tímto prochází každý den, aniž by si to sami vybrali. Je to něco neskutečného, když je člověk odkázaný na tmu, na sebe a svoje smysly, intiuci a musí překonávat strach z neznámého, který my neřešíme (protože ho jednoduše vidíme). Dokud máme svůj zrakový smysl, některé věci nám jednoduše nedochází a neřešíme takové situace, do kterých se dostávají jiní (kterých je mezi námi celkem dost, ať už si to uvědomujete, či nikoliv, ať už je kolem sebe registrujete, nebo ignorujete).
Obdivuju každého jednotlivého nevidomého člověka za vše, čím si prochází, protože aspoň na hodinu jsem si mohla vyzkoušet jaké to je. Zároveň by si každý vidomý člověk měl uvědomit, že když na ulici potká někoho s holí, či se psem, měl by se mu snažit pomoci (ale pozor ! ne za každou cenu), jak nám říkal náš průvodce Ondra. Někdy je i taková pomoc spíše na škodu, pokud je špatná a nevidomému spíše uškodí. Nesnažte se ihned pomoci, ale ptejte se, zda něco potřebují, a co konkrétně. Mluvte s nimi, hlavně komunikujte. Oni vás nevidí, ale slyší parádně, a mluva je jejich denní chléb. A hlas je to, co je pro ně nejdůležitější.
Díky za takovou výstavu. A prosím víc takových.