VZPOMÍNKA NA ŘECKO.

Už dlouho jsem snila o tom, jak navštívím jeden z těch krásných a opěvovaných řeckých ostrovů, které jsou vždy velkým letním hitem. Nakonec jsme se s mužem rozhodli poněkud jinak. Zvolili jsme méně známý ostrov Samos, a nemohli jsme si vybrat lépe.

Ostrov leží ve východní části Egejského moře. Největším městem je zde Karlovasi, ale hlavním městem je Samos, který se jmenuje stejně jako zmíněný ostrov. Nachází se zde dvě památky zapsané v seznamu  UNESCO – Héraion a Pythagoreion. Na ostrově podle historie žil a působil Pythagoras, proto je zde spousta míst a památek věnována právě jemu. Nachází se zde také jeskyně, kde údajně tento myslitel žil. Největší výhodou je, že jde o malý ostrov a dá se celkem rychle projet na skútru, nebo v autě. Navíc je zde po celé léto velmi málo turistů, takže máte pláže, hotely a restaurace víceméně pro sebe. 

První červencové dny patřily jedné z nejlepších dovolených v mém životě. A to si zaslouží krátkou vzpomínku na to…

Jediné, co tomu předcházelo, byl let. Bála jsem se celý život a myslela si, že nikdy do letadla nevstoupím. Ale dostat se na řecký ostrov to vyžaduje, jak jinak. A proto jsem se přemohla a řekla si, že pokud chci zažít parádní dovolenou a přemístit se jinam, než do Prahy, nebo do jižních Čech, musím vyhrát nad strachem. A nakonec to nebylo tak hrozné. Naopak, první let byl parádní, odlétali jsme už v pět ráno a zažili nádherný východ slunce přímo nad mraky. Na to nikdy nezapomenu…

Po zhruba dvou a půl hodinách letu jsme přistáli na ostrově, přemístili se krkolomnými serpentinami v autobuse k našemu bydlení a dovolená mohla začít.

Jen za týden jsem získala tolik zážitků, na které budu navždy vzpomínat. Na dva dny jsme si půjčili skútr a projeli celý ostrov. Ukázalo se to jako nejlepší nápad, neboť někde byli uličky a cesty tak úzké, že bychom tam autem jen těžko projížděli. Tím jsme se všude dostali dobře a ušetřili spoustu času. Projeli jsme opravdu celý ostrov, který se tím vším zdál ještě menší. Objevovali jsme města, restaurace, kavárny, kulturní památky, odlehlé pláže, a byli spolu. Spokojeni. Jen my dva.

Nic víc jsme nepotřebovali. Pouze plavky a sebe. Na ostrově jsme si navíc vystačili s několika eury, a na týden naší pronajatou kuchyňkou, kde jsme denně dělali snídaně, nebo večeře (spíš můj muž, za což ho miluju o to víc).

Další dny jsme chodili na nejbližší pláž, nebo hledali jiné, zajímavější. Nakonec jsem objevili odlehlou jednu odlehlejší pod útesem, kam se dalo krkolomně dostat. A nikdo tam nebyl. Stala se naší soukromou pláží, a tam jsme trávili nádherné chvilky, udělali si z ní parádní nuda místo (kde jsem se konečně nemusela stydět). Opalovali se, potápěli, užívali si slunce, moře, a daného momentu.

Musím se přiznat, že dovolená neměla nejmenší chybu.

Jedině snad v podobě českých spolubydlících, kteří bydleli kousek od nás ve stejném areálu. Klasická česká rodinka, kde děti komandovaly své rodiče, kteří chtěli mít chvíli klid a tak jim dovolili snad vše. Kam šli, všude byli slyšet. A když už jsme je potkali i na obědě na druhé straně ostrova, kde jsme doufali, že budeme mít konečně chvíli klid od češtiny, najednou uslyšíme známé hlasy. No jo, i to jsme hravě přešli, a nenechali si tím zkazit náš týden.

Dovolenou jsme objevili na poslední chvíli (jako last minute zájezd) přes internet, a ani chvilku jsme neváhali a objednali. A za pár dní už odlétali. A jsem za to šťastná. Díky svému muži za tak neskutečnou dovolenou.

Těším se, co nám přinese příští léto. Ale už teď vím, že to bude ještě lepší. I když, co překoná první a dokonalou dovolenou? Nechám se překvapit. 

LIBEREC POPRVÉ.

Miluju cestování, a ze všeho nejraději poznávám české kraje a kouty. Už dlouho jsem navíc snila o tom, jak navštívím Liberec. A konečně jsem se minulý víkend dočkala.

Dopoledne patřilo jasné dominantě Liberce – Ještědu. Teď už konečně vím, že nahoru vede x cest, a my jsme šli tou nejlepší i nejhorší zároveň. Pěkně pěšky krásný výšlap po svahu. Bylo to zaručeně skvělé kardio. Ale já jsem se nevzdala a zvládla to až nahoru po svých. I když nahoru vede také lanovka, nebo klasická asfaltka pro auta.

Polední čas patřil prohlídce města, náměstí, radnice, a hlavně obědu v nejlepší řecké restauraci v ČR, kde jsem byla – Masa Buka. Každopádně doporučuji všemi dvaceti. Až se vám budou sbíhat sliny na Řecko a budete poblíž Liberce, zaskočte sem.

Odpoledne se neslo ve znamení zábavného parku. Dopoledne jsme potrápili nohy, a odpo přišlo na řadu potrpit mozkové závity. Navštívili jsme IQlandii v Liberci, kde se nachází 5 pater zábavy, přes 400 exponátů, nejrůznější záhady, hlavolamy, překážky a atrakce. Po dlouhé době jsem se mohla vrátit do dětských let a vše si naplno užívat. Rozhodně jsem se mezi všemi dětmi necítila trapně, naopak, jsem se cítila, že je to něco, co už dlouho potřebuju, vyblbnout se a probudit své skryté dítě. Byl to parádní zážitek, který mohu opět dále doporučit. Pokud nevíte co odpoledne podniknout, jeďte sem, ale vyhraďte si minimálně tři hodiny. Je toho opravdu hodně.

Už dlouho jsem neměla tak prima nabitý den. Děkuji za něj svému muži. S ním jsou všechny chvilky skvělé, ať jsme kdekoliv. Protože se řídím heslem, že není důležité kde jsme, ale s kým. Ale Liberec chci rozhodně znovu navštívit, třeba zrovna v zimě na svahu. 🙂 

A co vy byste mi v Liberci a okolí doporučili?