Archiv rubriky: O mě

JAK JSEM ŠLA (NE)DAROVAT PLAZMU

Už dlouho jsem si hrála s myšlenkou, že bych chtěla darovat krevní plazmu. Pořád jsem se odhodlávala, a tak nějak to nechávala viset ve vzduchu. Už před lety jsem byla darovat krev, a trošku mě to odradilo, protože se mi po tom udělalo zle. A tak ve mě hlodal takový menší strach, abych někde neomdlela. Přeci jen tohle je to delší a náročnější proces pro tělo.

 

Nakonec jsem se dnes odhodlala a objednala se do centra CARA PLASMA v Praze. Což je středisko kousek od metra Můstek u Václavského náměstí. Takže opravdu dobře dostupné snad pro každého, i když špatně značené, a tak má člověk trošku problém to v areálu najít, a musí se poptat.

Byla jsem darovat plazmu, ale nakonec mi ji nevzali, a to proto, že mám dost slabé žíly, a sestry by měly problémy mě napíchnout.

Proč to sem tedy píšu? I pro ty z vás, kteří se možná rozhodujete jít na plazmu, a nevíte, jak to funguje. A proto se chci s vámi podělit o své dnešní zážitky. Nemám tedy své vlasní zkušenosti s tím, jak probíhá celý proces s darováním, ale zkusím sem co nejlépe sepsat v bodech samotná předvyšetření.

Jak to probíhá:

  1. Přijdete na recepci, kde dostanete dotazník (pokud jste nováček, tak to nahlašte a sestry vám dají dotazník pro nováčky – kde vyplníte základní údaje o vás samotných, a pokud jste už zkušenější, sami si vezmete dotazník z recepčního pultu), a jdete naproti ke stolečkům vyplňovat.
  2. Potom s vyplněnými dotazníky jdete k sestře, která si od vás vezme občanku a kartičku pojišťovny. Zaregistruje vás jako nového dárce, a dá vám další dotazník, kde vyplníte, zda jste prodělali nějaké nemoci, máte za sebou nějaké úrazy, jste tetovaní, prodělali jste v blízké minulosti očkování a podobně.
  3. Poté dostanete takovou tabletku, kterou rozpustíte ve vodě, a vypijete před samotným odběrem plazmy.
  4. Pak čekáte na vyšetření a prohlídku od doktora, který určí, zda jste v pořádku a schopni darovat krevní plazmu.
  5. Na to si vás odvede sestra (jako mě) a zkusí vám odebrat vzorek krve, podle kterého zjistí, zda jste vhodní dárci pro darování krevní plazmy. (tady já už skončila, protože mě sestry nedokázaly najít dobré žíly a napíchnout).
  6. pokud je vše v pořádku, jdete darovat krevní plazmu – já už jsem do této fáze nedošla, ale pokusím se popsat aspoň to, co jsem si o tom načetla –> začíná proces, kdy si sednete a sestry vás napojí na přístroj, celý proces trvá 45 minut a nesmí se přerušit. Během toho celý váš krevní oběh koluje z vašeho těla, přes přístroj (kde si vezme potřebnou plazmu) a zbytek koluje zpět do vašeho těla.
  7. Po skončení jdete na recepci, ty vám vyplatí případně částku za darování (pokud jste zaškrtli v dotazníku, že chcete vyplatit), a vy odcházíte domů / do práce / do školy 🙂

 

Je to docela náročný proces pro tělo, protože váš celý krevní oběh putuje z těla přes přístroj zpět k vám. Pokud jste navíc pravidelní dárci, můžete být častěji unavení a snižuje se vám imunita. Ale i tak se najde spousta dárců, kteří chodí pravidelně, a ničemu to nevadí. Já jsem docela zklamaná, že to u mě nevyšlo, ale na druhou stranu, možná by se mi tam přitížilo, a nezvládala bych to dobře. I tak jsem se těšila, jak pomůžu, ale nedá se nic dělat. Moje žilky jsou tenké, a tady je potřeba, abyste měli silnější žíly, které zvládnou přijmout zpět krev do vašeho těla. A to by moje asi nezvládly.

Tímto článkem vás nenabádám, abyste šli darovat, jen jsem chtěla informovat, jak takový proces předvyšetření může vypadat, třeba pro ty, kdo se odhodlávají. A zároveň i varování pro ty z vás, kdo máte třeba taktéž slabší žíly, že vás asi odmítnou stejně jako mě.

I tak obdibuji každého, kdo chodí, a kdo daruje pravidelně, ať už krev, krevní plazmu, destičky, nebo i kostní dřeň. Každá pomoc je důležitá. A rozhodně se za to nestyďte, pokud opravdu chodíte. Je to záslužná činnost. Mě samotnou mrzí, že to nevyšlo. Ale třeba někdy za čas zkusím jít darovat krev. 🙂 uvidíme.

Máte zkušenosti s darováním krve, nebo krevní plazmy ? 🙂 

LASEROVÁ OPERACE: NELITUJU.

Dnes je to půl roku přesně na den ode dne, kdy jsem absolvovala laserovou operaci očí. A proto jsem se rozhodla o rekapitulaci a shrnutí, jak se mi za ty měsíce daří.

 

První článek jsem sepsala 24. srpna, to znamená, dva dny po operaci. Už třetí den jsem byla schopná sednout k monitoru a sepsat pár řádek. Dívat se do počítače, ale i do mobilu a normálně fungovat. I když to ještě nebylo stoprocentní, zvládala jsem to.

Operaci jsem absolvovala na klinice GEMINI v Praze. Jedná se o jednu z vyhlášených, kam se sjíždí i cizinci, a jsou zde opravdu skvělí odborníci na slovo vzatí. Hlavně pan primář Stodůlka, který je známý po celém světě. To ale nebyl ten důvod, proč jsem volila tuto kliniku. Dlouho jsem si načítala různé informace, a zkušenosti, ale bavila jsem se i s lidmi, které znám, a kteří už měli operaci za sebou. A pak jsem se v červnu, po státnících rozhodla, a objednala se. A 14. července mě čekala předvyšetření, zda jsou moje oči vhodné, aby podstoupily takový zákrok. Vše klaplo a 22. srpna jsem šla na operaci. A bylo to.

A jak je to dnes, půl roku po operaci? 

Když to srovnám s tím, jaké to bylo před půl rokem, je mi skvěle. Konečně po delší době mě nebolí ani jedno oko.

Ještě před pár týdny mě pobolívalo pravé oko. Ne pořád. Ale občas, hlavně večer. Měla jsem neustále pocit, že mám sušší oči. A večír to bylo intenzivnější, ale někdy i přes den. Umělé slzy jsem si kapala opravdu často. Bála jsem se, že se to nesrovná. Vidění bylo super, ale to pobolívání mě trápilo. Ale u mě to mohlo být zapříčiněno tím, že mě během operace pan doktor pravé oko trochu víc podráždil. Nebyla to známka nepovedené operace, ani toho, že by moje oči nebyly vhodné. Já jsem měla menší komplikaci u operace, která se ale zdárně vyřešila. Bohužel mě to poté ještě pár měsíců po operaci trápilo.

Na kontroly chodím celkem pravidelně. Skoro každý měsíc jdu na kontrolu, aby mě doktoři prohlédli oči, a zjistili, jak se hojí. Přeci jen to byl velký zásah, a oči se nezlepší za měsíc. Ale už teď je citelný viditelný pokrok. Ještě před měsícem jsem řešila sušší oči a pobolívání pravého oka. To spravila čočka na oku, a antibiotika v podobě kapek do očí.

Dnes už si téměř nekapu žádné kapky. Jen občas, preventivně. Oči mě nebolí. Cítím se skvěle. Krásně čtu a vidím na monitor, i na mobil, čtu knihy, ale i vidím pěkně do dálky. Nemám ani jednu dioptrii a při kontrole krásně přečtu velká i malá písmenka. Je to neskutečný pocit. A přála bych to každému, kdo hůř vidí.

Já jsem šťastná, že jsem se po státnicích odhodlala, nakoplo mě to. A šla jsem na operaci. Nelituju ani jediné sebemenší bolesti, nebo uslzeného oka, které mě za ten půl rok provázelo. A za ty peníze to stálo. Nebyla to levná záležitost, to je jasné. Nevydrží mi to celý život, o tom nepochybuju. I mě se za pár let zas můžou vrátit dioptrie. Ale stálo to za to.

Zjednodušil se mi život. Nemusím ráno nasazovat čočky, nemusím si je vyndavat, když jdu plavat, a bát se, jestli se v bazénu s někým srazím, protože nic nevidím. Neřeším problémy spojené s tím, zda mě někde upadnou brýle, nebo si budu muset kupovat jiné, drahé. Je o v mnohém ulehčení. A jsem ráda, že jsem si splnila svůj sen. 🙂 

A každému to mohu jedině za sebe doporučit. Z mé vlastní zkušenosti. Je to skvělý pocit. Nelituju. Naopak.

 

 

A co vy? Máte za sebou podobnou operaci? Nebo ji zvažujete? 🙂 

PĚTADVACÍTKA NA KRKU.

Už od června je mi 25 a já tak nějak pořád balancuju nad tím, co všechno jsem za to čtvrt století zažila. Co vše je snad přede mnou a co bych si chtěla splnit. Pamatuji si to jako včera, co mi bylo 15 let, a já si říkala, že lidé nad dvacet mi přijdou staří, a že si s nimi nemám o čem povídat. A je to tu. Mě je přes dvacet, a často teď poslední dobou myslím a přemítám, jaké jsem měla dětství, dospívání, a jaká jsem nyní. Co vše se změnilo, a co je naopak stejné. Zda já jsem stejná. Jedno vím ale jistě, snít jsem nikdy nepřestala.

Celý příspěvek

LASEROVÁ OPERACE OČÍ.

Už je tomu pár let, co jsem snila o tom, že jednoho dne absolvuji laserovou operaci. A i když to byl můj velký sen, nikdy jsem asi doopravdy nepočítala s tím, že se toho jednou opravdu dočkám. Vnímala jsem to spíše jako nereálné zbožné přání.

Jeden z mých největších snů se ale nakonec vyplnil. V úterý jsem absolvovala laserovou operaci, a nyní pár dní po operaci jsem se rozhodla ji popsat krok za krokem, třeba i pro ty z vás, kdo se odhodláváte, a pořád jste nenašli dostatek síly udělat ten nejdůležitější krok vpřed. Třeba se jen objednat na vyšetření….

Celý příspěvek

KDO JE VERONIKA?

  • pětadvacetiletá holka s duší introvertní
  • absolventka vysoké školy
  • velká čtenářka s vášní pro detektivky a horory
  • surfařka na sociálních sítí
  • zapálená cestovatelka (velkým snem je Island)
  • zběhlá ve fotografování, užívání si koncertů a sitcomů
  • sportovkyně, i když jen tak pro radost
  • spolehlivá holka do nepohody, kamarádská tělem i duší
  • milovnice zdravého stravování (paleo)
  • pejskařka