BYDLENÍ – KROK ZA KROKEM (JAK SE BYDLÍ VE DVOU).

Už dlouho jsem snila o tom, jak se osamostatním a budu bydlet sama. Táhne mi už na 26 let, a poslední tři roky jsem si říkala, že přece do 30 nemůžu zůstat s rodiči. Snila jsem o svém vlastním království. Chtěla jsem pomalu budovat svůj vlastní domov a přetvářet si ho k obrazu svému. 

Ale i moje představy se různě měnily a dospívaly, stejně jako já…. 

Celou základní a střední školu jsem bydlela s rodiči. Byl to skvělý „mama hotel“, jak se často říká. Školy jsem měla téměř za domem v jednom městě. Žádné dojíždění, zkrátka všechno u nosu. Skoro žádné starosti, pohodlí a klid domova. Byly to úžasné roky a nikdy na to nezapomenu. Rodiče mi dali to nejlepší bezpečí a zázemí domova. 
Pak přišla vysoká a já se začala osamostatňovat. Při bakalářském studiu jsem prvák strávila s přáteli na bytě v centru Pardubic. Byla to zkušenost, ale bohužel jsme ji moc neuvyužili tak, jak jsme mohli. Moc jsme nikam nechodili, a pořád jsme byli ve škole nebo na bytě. Pak jsem další dva roky dojížděla. Mrzí mě, že to tak uteklo, a já si to neužila víc… škoda.

S kamarádkou jsme celá studia plánovaly, jak se pak osamostatníme a budeme bydlet spolu.

Poté přišlo magisterské studium. A také kolejní studijní léta. Dlouho jsem se koleji bránila, ale nakonec jsem tam skončila na celé dva studijní roky. A byly to skvělé roky. Bydlely jsme se nejlepší kámoškou v jednom pokoji, a vedle moje spolužačka. Bylo to skvělé a pořád na to vzpomínám.

Poslední rok školy jsem se vrátila domů, k rodičům. Dopisovala jsem magisterskou práci, chodila na brigády, a užívala si tu pohodu a klid domova. Ale pořád jsem cítila, že mi něco chybí. Že už bych se chtěla odtrhnout úplně. Brácha už byl pár let pryč, a já chtěla to samé. Ale jak, pořád jsem se sama sebe ptala. Není to sranda. Především, pokud je na to člověk sám. 

Kamarádka se navíc sestěhovala s přítelem, a bylo po našich velkých sestěhovacích plánech. Ale jasně, že jsem jí to přála na maximum … 🙂  Já jsem pořád tápala. Navíc mi přišlo nelogické, utratit peníze za nájmy ve městě, kde byli moje rodina. Raději jsem šetřila a čekala na ten správný čas… který přišel.. po studiu.

Nakonec jsem se také dočkala, a nebydlím sama. Ale moje první opravdové bydlení je s klukem. S mým přítelem. Jsme spolu rok a půl a bydlíme spolu pátým měsícem.

Jaké to je?

Skvělé. Ale je to jiné než bydlet sama nebo s holkama. Navíc bydlení v garsonce je hodně o kompromisech a toleranci. Nemáte ani kousek soukromí. Jste neustále spolu a sobě na očích. Ale ani jednomu nám to nevadí. Když chceme dělat něco samostatně, tak to zkrátka děláme. 🙂 Nemusíme dělat vše spolu 24 hodin denně. A když chce jeden obejmout druhého, tak příjde.

Nikdy jsem si to neuměla úplně představit, a najednou je to tu. A navíc s tím nejlepším a nejtolerantnějším klukem. Vím, že lidé kolem nás se báli, jestli není brzy, a nerozhádá nás to. Ale já vidím, že nás to jen spojilo a zocelilo naše pouto. Nikdy bych neměnila. Bydlím s nejlepším partnerem a přítelem. Je to přesně to pravé. To, na co jsem celé roky čekala. 🙂 Za mě je to vysněné.

A i když se někdy neshodneme na doplňcích nebo kusech nábytku, nakonec si vyjdeme vstříc a zvolíme tu nejlepší alternativu.

A jestli se nikdy nehádáme? 🙂 I u nás někdy vylétne malá jiskra z ohně, ale ta se zadupe a je zas veselo. My to dlouho nevydržíme. Na hádky není čas. My se máme rádi a snažíme si společný čas užívat na maximum. 🙂

A co vy? Bydlíte už sami ? Jaké je vaše vysněné bydlení? 🙂 

 

zdroj fotky: pixabay.com

8 thoughts on “BYDLENÍ – KROK ZA KROKEM (JAK SE BYDLÍ VE DVOU).”

  1. To je moc hezky napsané a úplně rozumím tomu, že ses chtěla osamostatnit, i když jsi si s rodiči očividně rozumíš. Ono člověk zkrátka dojde k tomu bodu, kdy by chtěl taky začít svůj vlastní život. Mně bude 24 a vidím to u sebe taky, ale říkám si, stejně jako ty, že nejdřív je potřeba dostudovat, protože bych v tuhle chvíli nebyla schopná si platit byt. Byť by to bylo třeba s někým na půl, brigáda zkrátka tolik nevynáší. 🙂 Takže já jsem zatím v mama hotelu. 😀 Ohledně toho vysněného bydlení, ono je to těžké, já jsem se vždycky chtěla přestěhovat z vesnice zpět do Kutné Hory, ale přítel těsně předtím, než jsme se dali dohromady, koupil baráček tady u nás ve vesnici, takže to vypadá, že pokud spolu vydržíme, tak se z bytové holky stane domácí paní. 😀

  2. My s přítelem spolu budeme za pár dní už 2 roky <3 Sestěhovali jsme se po roce. Nebylo to jednoduché, najednou si dávat pozor, co platit a kdy. Dbát na to, abychom měli co jíst apod. Do toho ještě stíhám školu a práci. Sama se divím, jak to dělám 😀 Moc vám to s přítelem přeju. My jsme moc šťastní, nehádáme se a je to jak z nějakého filmu 😀 🙂 Máme i stejný vkus co se nábytku týče, takže to máme o to jednodušší. Plánujeme po roce bydlení v bytě i svůj domeček, ale ten bychom zatím finančně neutáhli. Musím nejprve dostudovat 🙂

    TheWayByA

  3. Jé, tak to vám moc přeji, ale i závidím! 🙂 Také bychom se rádi s přítelem sestěhovali, ale protože já ještě studuju, tak by nás musel živit přítel a tolik si nevydělává :/ Takže se vidíme jenom o víkendech… Doufám, že se to do budoucna zlepší 🙂

    WantBeFitM

  4. Krásné! Ono je to v určité fázi vztahu potřeba. Já z hnízda vylétla v 19, pak jsem 3 roky žila s mým bývalým klukem v garsonce, takže dokážu ocenit, kolik tolerance pro spolubydlení v pidi bytě váš vztah potřebuje. 🙂 Poslední dva roky bydlím sama a moc si to užívám. Partnera mám přes půl republiky, ale už to taky plánujeme, sestěhování už začíná být na místě, když přemýšlíme o rodině…

  5. Tiež bývam s priateľom. 🙂 Odišli sme spolu zo Slovenska, keď sme mali 19 a presťahovali sa do Prahy. Bývanie spolu je naozaj o veľkých kompromisoch a tolerancii, ktorú sa každý musí postupom času naučiť. 🙂 Pekný článok. 🙂

  6. Tak to ti moc přeji! Já se svým klukem plánuji bydlení už pár měsíců, ale stejně to dopadne, až po bakalářce. Teď hlavně chceme hodně cestovat a užívat si, že se ještě nemusíme starat o „svoje“. Až to pak přijde, tak třeba nebudeme mít čas na cestování a nebo peníze. Je to vždy daň za něco..
    Ale obdivuji, že jste šli do garsonky 😀 🙂 Ale pro pár, který se miluje je to určitě dobrý start 🙂

  7. My s přítelem uvažujeme o bydlení už pár měsíců, ale stejně to dopadne až dodělám bakaláře. My bychom chtěli spolu bydlem strašně moc, ale teď bych z brigád ani na to finančně neměla a zase si říkám, že spolu budeme už zbytek celého života, tak to nemusíme uspěchat (jsme spolu skoro rok, ale známe se už 10 let :D). A teď chceme hodně cestovat, dokud máme čas a nějaké ty peníze. Až bude bydlení, tak určitě nebude čas a peníze už vůbec nebudou 😀
    Jinak Vám to moc přeji a obdivuji Vás za garsonku!!!

  8. Já taky bydlím s přítelem, od dvaceti (teď je mi 21, skoro 22), a neměnila bych. Spolubydlení s více lidma není nic pro mě. Jasně, není vždycky všechno i tak zalité sluncem, ale mám velké štěstí, že mi můj přítel pomáhá s celou domácností, takže na to nejsem sama, což je obrovská výhoda.
    P.S. Tvůj blog jsem si přidala do oblíbených odkazů, budu sledovat 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.