BLOGERSKÁ VÝZVA 2017

Tuhle zajímavou výzvu o blogování, literatuře a vlastním životě jsem objevila přes blog Lucky Horenské. Neváhala jsem ani minutu, a hned jsem se rozhodla zapojit, a napsat něco o sobě a své historii blogování.

1. Jak jsem začala psát blog? 

To už popravdě ani nevím, bylo to zhruba někdy od 13 let snad díky kamarádce, které si ho také založila. Jako blogerka (i když jsem si tak nikdy neříkala), jsem prošla snad přes všechny portály, kde se dá blog založit, a vlastnila různé druhy blogů, o celebritách a filmech, kdy jsem přidávala (ne)zajímavé informace a spoustu fotografií, přes nejrůznější deníkové blogy a zápisy (některé z nich jsou dostupné dodnes), až jsem skončila u svého současného blogu. Tady píšu nejen pro sebe o sobě, ale také knižní a další recenze, o různých projektech, kterých se účastním, nebo které mne oslovily, a dalších pro mne podstatných věcech, které mne zaujaly, a chci se o nich jednoduše zmínit.

2. Proč píšu?

Protože mě baví se vyjadřovat písmem, vypsat ze sebe pocity, ať už kladné, tak záporné. Je pravda, že od doby, co píšu pro nejrůznější weby, tak už nejsem na blogu tak akční, jako dříve. Ale psaní mě (stejně jako četba beletrie) vždycky bavilo, už od těch 13 let, a dosud jsem se ho nikdy úplně nevzdala.

3. Kdo je můj oblíbený autor?

Těch je samozřejmě víc. Ze zahraničních musím zmínit jména jako Guillaume Musso, Paulo Coelho, Nicholas Sparks, Rut Sepetys, ale i Haruki Murakami. Z těch českých autorů je to jednoznačně Jiří Hájíček, Petra Soukupová, Hana Mornštajnová, Kateřina Tučková, nebo Bára Šťastná.

4. Jaká je moje oblíbená kniha?

Rukama mi prošlo moře knih, některé mne ovlivnily více, jiné méně. Mám ráda třeba knihu „Protože tě miluji“ jejímž autorem je Guillaume Musso, všechny knihy od Jiřího Hájíčka (doslova všechny), nebo klasiky jako Malý princ, Memento, My děti ze stanice Zoo a podobně. Nemám jednu vyloženě oblíbenou, ale spousta knih mě zasáhla a dlouho jsem o nich přemýšlela, než jsem se posunula dál.

5. O čem píšu?

Dříve jsem psala hodně i kratší zápisníkové články, jednoduché, o sobě, o tom, co jsem chtěla zaznamenat, a později se k tomu vrátit. Dneska se zaměřuji hlavně na psaní knižních a filmových recenzí, píšu o nejrůznějších projektech, nebo o cestování.

6. Jak dlouho mi trvá napsat jeden článek?

To je opravdu různé, záleží na tématu, a na tom, co všechno chci zachytit. Pak to také ovlivňuje, pokud chci do článku přidat své fotografie.

7. Už jsem někdy měla spisovatelský blok?

Nejsem spisovatelka, ani se nepovažuju za blogerku, jsem spíš holka, co ráda píše, a je to její koníček se vyjadřovat i online na internetu. Ale blok jsem už samozřejmě měla, a ne jednou. To musí potkat každého, kdo píše pravidelně. Záleží pak spíše na tom, jak se k tomu člověk postaví.

8. Jaká je moje oblíbená citace knihy?

Správně vidíme jenom srdcem. To, co je důležité, je očím neviditelné.“

9. Ví moje rodina/ přátelé, že píšu? Ne – proč ne? Ano – podporují mě?

Ano, ví to. Není to úplně příjemný pocit, že mě v mé virtuální realitě znají i lidé z mé vlastní reality, ale nepíšu nic zakázaného, ani vulgárního, tak proč ne. Přítel je dokonce správcem mého webu, a nějak to neřeším. 🙂

10. Označuju se ráda za blogera?

Vlastně ani pořádně nevím definici tohoto slova. Ale za blogera, nebo spíše blogerku jsem se nikdy úplně nepovažovala. Psaní mě baví, je to mojí součástí, mým velkým koníčkem, a tak to je.

11. Zkoušela jsem už někdy napsat knihu?

Ne, i když jsem o tom kolikrát snila. Ale ještě jsem se doopravdy nenašla v tom, o čem bych vlastně chtěla psát. Už jsem zkoušela i básnit, ale myslím, že na to nemám talent. 🙂

12. Jaká je největší výzva, se kterou se setkávám jako blogger?

Když mám pocit, že už mi můj dosavadní blog nevyhovuje, necítím se na něj a chtěla bych změnu, ale zároveň je mi líto opustit něco, co jsem tak dlouho budovala a trávila nad tím tolik času. Ale je okamžik, kdy mám pocit, že musím odejít a udělat krok jinam, za dalším poznáním.

13. Jaké jsou ideální podmínky pro psaní?

Většinou se mi chce nejlépe píše, když je psí počasí. Za okny ošklivo, vidím se doma, zachumlaná v dece, vedle sebe kávu, na klíně pes, za okny déšť, nebo chumelenice. Před sebou vidím jasnou představu článku. Píšu, a nepřemýšlím o starostech, nikdo a nic mě nerozptyluje. Dopíšu v klidu článek, publikuju a nemám potřebu ho nějak měnit, jsem s ním naprosto spokojená, tak jak je.

14. Co mi blogování dalo a vzalo?

Dalo mi spoustu nových nápadů, zkušeností a zážitků, které jsem prožila nejen v realitě, ale i na blogu, a mohu se k nim neustále vracet, číst si je a vzpomínat. Také mi dalo kamarády, s některými jsem se setkala i osobně, s jinými si doteď píšu aspoň online.

Vzalo mi možná hodně času, a někdy nervů nad vymýšlením a opravou článků, ale nelituju ani jednoho.

15. Moje oblíbené blogy, které čtu..

Z těch známějších je to třeba Kafe a cigárko, nebo Domči blog na www.dblog.cz, ale také foodblogy, třeba od Kitchenette, Cat and Cook, nebo Najím se a zhubnu. 🙂 Těch blogů je taková záplava, je těžké projít všechny.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *